Dům v Bretani

22. ledna 2015 v 20:34 | Katka |  Knížky
Taky by se mi líbilo mít starý kamenný dům v Bretani zrekonstruovaný k pohodlnému žití. Takový dům má Marta Davouze (Železná). Dáma charismatická, vzdělaná, krásná, která má přátele v intelektuálních kruzích ve svých 56 letech v době brzy po rozvodu našla v Bretani životního partnera, a to stylem láska na první pohled.


Kniha má krásný obal. Strukturou na omak připomíná malířské plátno....spolu s obrazem Aleny Beldové textu uvnitř prostě sluší.

V nedlouhých kapitolách vzpomíná na 10 let přestavby sídla starého X století v komplex přepychově zařízených budov pro život rodinný i k pronajímání. Popisuje i dramatické a humorné zážitky z výletů po Evropě a píše také o návštěvnících vzniklého penzionu, o nátuře Bretonců, o krajině a způsobu života.....

Lidé v Bretani nemají lehký život. Rozhodně těžší, než na jaký jsme v Česku zvyklí. Je to drsný kraj. Mořské bouře, ledové větry, vlhká zima, která zalézá do kostí. Když se však vítr ztiší a zazáří naplno slunce, každý je naplněn štěstím. Jen to samo stačí lidem ke štěstí, není potřeba ničeho dalšího. Ze všech stran, od pokladní v supermarketu přes slečnu na poště po přátele, kteří přijdou na kávu, zní jediné: "Il fait beau aujourd´hui!", dnes je tak krásně!
.......................
Milovat Bretaň není totéž jako milovat jižní Čechy.............
Není to láska na první pohled. Není to largo nebo adagio symfonické básně, nýbrž presto nebo vivace divoké, vášnivé rapsodie.
Po zahradě lítají dvoumetrové větve, meluzina skučí v komíně, stromy se ohýbají k zemi, hrom ustavičně burácí a blesky se křižují na střeše. Spouštějí alarm a vyřazují z provozu veškerou elektroniku. Na mořský břeh narážejí pětimetrové vlny a leje tak, že se odevšad řinou proudy vody přímo na vás, a obloha je černější než soudcovský talár.
...................
K tomu, aby tu člověk žil a pracoval, aby to při první vichřici nevzdal a neodjel do méně drsných končin, musí totiž Bretaň opravdu milovat. Musí být trochu romantik, musí se vcítit do její podivuhodné nostalgie, do její starobylé duše, musí se pokořit před přírodními živly, musí se vzdát navyklých banalit virtuálního světa a přizpůsobit se v reálu tomu, co znal jen z televize. Kdo ale takové lásce propadne, zůstane jí navždy věrný.
....................
"Odkud jste přijeli?" tázala se kamenná tvář.
"Z Bretaně."
"No jo, vy Bretonci," ušklíbl se. Jeho tón však prozrazoval, že Bretaň je obecně považována za něco výjimečného. Určitě ne pro nebývalou krás svého pobřeží, vždyť Francie je krásná skoro všude, nýbrž pro specifický, silný charakter svých obyvatel.
Od chvíle, kdy jsem tohle všechno pochopila, mi nepřipadalo divné, že špatné počasí tady nevyvolává nevraživost, ale má účinek zcela opačný. Vzbuzuje v lidech pocit sounáležitosti a solidarity, k jakým je u nás zapotřebí mistrovský titul v hokeji nebo vpád cizí mocnosti. Atmosféra národní soudržnosti, jakou pamatuji pouze ze srpna 1968, je tady běžná. Jako by tu panovalo jakési zvláštní spolčení, nevyslovené, ale patrné pro každého, kdo ví, nebo vědět chce.


Mně se to moc líbilo. Dokonce natolik, že se mi zdálo o tom, jak jsem JÁ zakoupila starý kamenný dům....jen já ho měla na jednom z řeckých ostrovů. Ale koupila jsem špatně. Dům stál na vysokém kopci - k moři namáhavá cesta a ještě k tomu na návsi - my rádi stolujeme venku na terase, což na návsi nebude zrovna to pravé....
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Intuice Intuice | E-mail | Web | 22. ledna 2015 v 21:49 | Reagovat

Katko, nalákala jsi mne na knihu! U nás v knihovně ji mají, půjčím si ji. :-)

2 VendyW VendyW | E-mail | Web | 23. ledna 2015 v 8:35 | Reagovat

Tak Bretaň by nebyla pro mě to pravé ořechové..... jo Azurové pobřeží to už je něco jiného ;-)

3 pavel pavel | Web | 23. ledna 2015 v 12:11 | Reagovat

V takovém kamenném domě jsme kdysi měli velikonoční dovolenou. :-D

4 Katka Katka | E-mail | Web | 23. ledna 2015 v 14:51 | Reagovat

[3]:A? Jak se tam bydlí?

5 Katka Katka | 23. ledna 2015 v 18:58 | Reagovat

[1]: Tak dej vědět, jestli se ti líbila. Kritiky jsou různé.

[2]: Mně by to lákalo. Chvilinku jsem tam byla. Bohužel příliš málo, jak to tak s poznávacími zájezdy bývá... :-(

6 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 23. ledna 2015 v 19:34 | Reagovat

Asi by se mi to líbilo tam bydlet.

7 Hanka Hanka | E-mail | Web | 23. ledna 2015 v 21:48 | Reagovat

Kamenný dům bych brala ve Skotsku. ;-)
Tahle knížka by rozhodně stála za přečtení.

8 Katka Katka | 24. ledna 2015 v 17:20 | Reagovat

[6]:[7]:  I mně by se to líbilo. Ve Skotsku taky, ale měla bych strach z muchniček (midges, pakomárovec skotský) neb komáři jsou proti nim úplný NIC.

9 Miloš Miloš | Web | 24. ledna 2015 v 20:46 | Reagovat

Láska na první pohled po padesátce vypadá trochu podezřele. Kdysi jsem s ní četl rozhovor, kde už po rozvodu se Železným na otázku, koho by si představovala jako ideálního partnera pro život, odpověděla, že přes všechno, jak ji zklamal, že by zase chtěla jen jeho. A teď taková romantika.

Ale to jsou jen mé dohady. Co se jí však každý musí uznat, že je opravdu kultivovaná a umění znalá žena. Věřím, že i její kniha bude čtivá.

10 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 25. ledna 2015 v 12:13 | Reagovat

Ta kniha může být pěkná. Kamenný dům by na mne asi působil studeně a ještě v drsném kraji? Když jsem si přečetla tvůj sen, jak sis koupila dům, který jsi chtěla, ale přece jen na něm ta náves a nesoukromí vadilo, je to jako znamení, že tam, kde jsi je ti dobře. :-)

11 Katka Katka | 25. ledna 2015 v 14:47 | Reagovat

[9]: Nevím, ten rozhovor jsem nečetla. Já četla asi jinej a tam psala, jak se cítila nakonec v domově jako služka. Pracovitá, kdy každý rád žije v jí vedené domácnosti, ale nějak ji nevnímá....zapomněla tenkrát, že si má hlavně sama sobě dělat dobře a nezanedbávat se, byť na úkor dětí (dospělých) a manžela (často nepřítomného)....
No, já jí na tu romantiku skočila ;-)

[10]: Aha! Tak to jsem ráda, že jsi mě na právě tento možný význam mého snu upozornila. Nejspíš má ten sen pravdu tak, jak píšeš :-)

12 lenka lenka | 25. ledna 2015 v 18:01 | Reagovat

Milá Katko, knížku jsem četla už hodně dávno.. pak jsem ji koupila i kamarádce. Líbila se mi hodně. Trošku mi připomínala Betty mc Donald. Možná ženám tak trochu dávala naději, že i když se v životě něco zásadního změní, je vždy možnost, že bude líp. I věřím, že někdy napsala, že by svého prvního muže brala znovu... jenže ten si život zařídil jinak. Tak proč brečet a trápit se? Kniha je napsaná optimisticky, a co se týče jiného kraje a budování, celkem uvěřitelně. Zdraví Lenka

13 Katka Katka | 30. ledna 2015 v 6:20 | Reagovat

[12]: Lenko, přesně jsi vystihla to, jak knížka působila i na mě, PROČ se mi líbila (optimismusa naděje).

14 Van Vendy Van Vendy | Web | 1. února 2015 v 11:33 | Reagovat

Kniha vypadá sympaticky, už od pohledu. Ale na obal dám jen okrajově, víc mě zajímá obsah, a tahle kniha může být opravdu poutavá.
Koneckonců, vzpomínám si, že i hrdinka knihy Vejce a já neměla ustláno na růžích, spousta práce, nebo spíš dřiny. Ale zase úžasně svěží vzduch, práce na čerstvém povětří, výborná domácí vajíčka, máslo, zelenina i maso. Žádné civilizační dávky jedu. I když, v té době ještě takové dávky jedu nebyly...
Na tuhle knížku se podívám, píšu si ji do seznamu. :-)

15 Katka Katka | 3. února 2015 v 19:30 | Reagovat

[14]: Je to možná svým způsobem hloupé, ale u mě při výběru hraje roli všechni - i obálka i velikost a typ písma, i kvalita papíru :-P , pokud nejdu konktréně po tom kterém titulu, o kterém už dopředu vím, že stojí za to.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama