Co za to stálo - LEDEN

1. února 2015 v 16:38 | Katka
LEDEN - ČAS NOVÝCH ZAČÁTKŮ, ČAS NOVÝCH ROZHODNUTÍ - napsala jsem jako titulek lednové informační nástěnky našeho dobrovolnického centra.
Cítila jsem to tak ve svém životě. Měla jsem chuť začít něco nového a to staré, co už mi nevyhovuje a zatěžuje mě, vyhazovat. Zbavit jsem se chtěla několika kil, starého ošacení, do kterého stejně už níkdy nezeštíhlím Mrkající, krámů v zásuvkách a na policích..... Nedopadlo to tak. Moje uklízecí nechuť převálcovala touhu po nových začátcích.
Ale není to záležitost ledna, času mám dost....

Připadalo mi, že ke mně samo přišlo to, do čeho mám právě teď chuť, na co se těším, že přinese svěží vítr do klidných, dobrých, ale poněkud už "zahnívajících vod" všedních dní.
Jsem i přes to, jak vypadám navenek, neklidná povaha. Láká mě začínat nové aktivity, zkoušet hlavně sebe, jak v nich obstojím a jak na mě budou působit.

Právě v lednu ke mně doputovaly mandaly. Dostala jsem mandalový diář.
"K čemu? Co s ním? Proč mandaly a proč právě mně?"
Není nic snazšího než si o neznámém trochu počíst. Mandala jako "obrázek" se mi vždycky líbila, ale nepátrala jsem jak a proč. Stejně tak se mi už dlouho líbí nové sady pastelek KOH-I-NOOR. Teď mám důvod si je pořídit. Nepátrám dál, jestli o mně něco vypovídá nebo mi něco naznačuje způsob, jak si mandalu (staženou z netu) vybarvím. Někdy mám chuť, tak vybarvuju. Pro zajímavost jsme stejnou předlohu vybarvily s dcerou každá po svém. Vypovídá to něco o nás? Nevím.
Existují i kurzy vytváření mandal. Jsou drahé, dlouhé a v Brně Zamračený. Probíhají i v on-lině podobě. Ale zase - v současnosti nemám financí tolik, abych si bez výčitek dopřála tuhle kratochvíli. Přesto jsem ráda, že o takové možnosti vím.

S mandalami přišla nástěnka.Co z obrázku zasunutého kdesi? Co mě oslovuje nebo co si chci zapamatovat, to pobude nějakou dobu na nástěnce. (Zatím) si tam nevylepuji jídelníčky ani bodování úklidu domácnostiS vyplazeným jazykem. K mandalám jsem přidala anglicá slovíčka a fráze, harmonogram plnění detoxu (zůstal napůl neodškrtaný) a kdo ví, co tam ještě přibude?


Ani už nevím, co mě zase přimělo vytáhnout altovou zobcovou flétnu, kterou jsem si nadšeně zakoupila, když E hrála na sopránovou - s vizí, že budeme hrát společně. Vize se tenkrát nenaplnila, noty se ztratily.....ale už mám nové. Dokonce s cílovou skladbou pro klavír, sopránovou a altovou zobcovou flétnu. Klavíristka by v rodině byla dosti zdatná, sopránka si opráší své dovednosti....ale až se JÁ naučím na altovku. Při tempu, jakým se učím (spíš flákám) je to sice úkol na desetiletí, ale nevadí....Mrkající
Věci se zkrátka dějí tak, jak mají, přicházejí v pravý čas....Krátce nato jsem dostala mail od dávné kamarádky (ze ZŠ a gymplu), ve kterém mi sdělovala toto: ....vím, že tobě to napsat můžu, protože jsi podobně prdlá jako já. Krátce před vánocemi jsem začala tesknit po tom, že bych ráda hrála na housle (nikdy na ně nehrála, chodila stejně jako já na klavír s podobným nevalným výsledkem, a učila se zpívat....). I vydal se B (=manžel) na Štedrý den shánět v našem (okresním) městě housle. Dostala jsem je pod stromeček. Chybí k nim sice smyčec, některými kolíčky nejde otáčet, kobylka se kýve, ale housle mám. A k nim už i učitelku. Bohužel mám ale ruku v sádře, tak musím nějakou dobu počkat.
No není to krásné? Usmívající se Když jsem se jí v odpovědi zmínila o mém flétnovém plánu, odpověděla mi - no to je bezva, už se těším, jak budeme ještě s M (= klavír) koncertovat. Jen se obávám, že JÁ to budu zdržovat. Nejsem si jistá, jestli ty housle vůbec zvládnu.

Tak to jsou ty lednové nové začátky, na které musím myslet ve chvílích, kdy se nedaří. A že jich právě v lednu bylo! Zamračený

Přes to, že jsem v lednu zažila spoustu hezkých chvil, ať už rodinných nebo kulturních či sportovních, často jsem se přistihovala při myšlence co to se mnou je? Tolik fajn zážitků a stejně mám pořád pocit, že je něco špatně, že se schyluje k velkýmu prů...u. Co dělám špatně? Něco jsem přehlídla? Nebo jsem jen zpovykaná a zkažená dobrým bydlem a nic mi není dost dobré?
Ze starého roku přetrvává pár hodně nepříjemných komplikací nezávislých na nás, ale zato na nás těžce dopadajících. Jejich konečné vyřešení není úplně v našich silách a tak nezbývá, než čekat a dělat, co se dá.

Pro to, abych se nenechala převálcovat, je třeba si připomínat celou řadu (ne)malých lednových radostí.

- děti jsme vysadili na nádraží a osaměli. To je pro mě ještě pořád vždycky takový zlom, najednou se mi zdá, že mám všechno čas a mám chuť dělat něco nového. Tentokrát, když už jsme byli v Jaroměři, mě napadlo, že v Josefově je vojenský hřbitov, který náležel k pevnosti, a že jsme tam ještě nikdy nebyli.
Samotný hřbitov stojí za pomalou prohlídku. Zdá se mi, že každý z náhrobků je jako list z kroniky. Jsou zde pohřbeni vojenské vysoké šarže, ale i prostí vojáci, stejně jako měšťanostové, živnostníci, církevní hodnostáři.....Ale to tam musím jít nejlépe sama a za slunného dne.


S úžasem jsem hleděna na takovou podivnou zahrádku PŘED samotným hřbitovem. Maličkaté pomníčky, hrobečky, kytičky, vázičky, svíčky....a on je to psí hřbitov! Stále v provozu.


- když jsme s manželem začali jezdit na sjezdovkách, bylo nám přes 45 let. Protože jsme jakž takž zvládali běžky, celkem jsme si poradili i se sjezdovkami. V prvních dvou letech jsme byli tak strašně moc nadšení lyžaři, že takovou záplavu radosti jsem poznala jen párkrát za život. Všechno časem zevšední a hlavně nás semlely různé jiné události a my jsme se někdy přistihli při tom, že jezdíme a vůbec nás to nebaví. Nebýt toho, že nás vytáhne kamarád, pro kterého je úžasné, že máme sjezdovky za humny, ani bychom se letos na svah nevydali.
Dnes jsme tedy hlavně kvůli němu vyrazili do Pece pod Sněžkou. Nikdy jsme právě zde nebyli, což se mi dnes zdá přímo nehorázné plýtvání možnostmi. Taková paráda! Obrovský kotel se svahy severními, východními a jižními, vše propojeno vleky - krása přímo nebeská.
Ono to začalo hezky už po ránu, kdy se nenaplnily mé obavy, že už neobléknu lyžařské kalhoty. Stejně tak se nepotvrdilo, že už ani nevím, jak se na lyžích zatáčí. Vyhrožovala jsem kamarádovi, že sice máme permanentku na 4 hodiny, ale déle než 3 hodiny mě lyžovat nedonutí. Nakonec když jsme chtěli pět minut před vypršením platnosti končit, mažel škemral "vždyť to ještě jednou stihnem..."
Moc krásný den!
Zimy jsou v posledních letech všelijaké, ale teď právě se sníh drží. Pokračujeme ve sjezdování a dokonce jsme vyrazili i na běžky. Máme nového člena, lyžemi moc nepolíbeného, do týmu, takže je i veselo.


- kulturně jsem se v lednu vyžila až až, o čemž už jsem psala.

- dcera má za sebou velmi úspěšně první zkouškové. Ač si u něho vytrpěla hodně stresu, má teď 14 dní volno a užívá si ho, jak si zaslouží. A my s ní Usmívající se

- kobyle jsme konečně vyléčili vleklý podlom.

Dobrých zpráv bych asi vydolovala i víc, ale toto není soupis (ne)malých radostí.
LEDEN byl komplikovaný i dobrý a šťastný. Tak vzhůru do ÚNORA.
Co taky jiného zbývá?
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 31. ledna 2015 v 9:09 | Reagovat

K tomuhle jsem se ještě nedostala a vzhledem k mému strachu o pád na záda ani se o to nebudu pokoušet. Já bych se chtěla naučit něco jiného. Jezdit na koni....

2 Janka Janka | Web | 31. ledna 2015 v 9:09 | Reagovat

Tak to bych si dala líbit - lyžování v Peci pod Sněžkou. My tam byli, ale jen na otočku letos v létě. Znám to z VŠ kurzu, kdy jsme lyžovali na Labuti a na Zahrádkách a je to nezapomenutelné. :-)
A psí hřbitov?? V naší obci v jedné zahrádce u plotu mají něco podobného. Asi už přišli o více pejsků, tak je tam pět krásně udržovaných hrobečků. :-(  :-)

3 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 31. ledna 2015 v 9:10 | Reagovat

Ach, kde jsou ty časy. Já od 5 let jezdila na sjezdovkách a pak jsem si vzala manžela, který byl běžkař a sjezd ho nebavil. Pak jsem byla u dětí a až mohli také na lyže, tak manžel je stáhl na běžky, to vybavení bylo levnější. Tak jsem moc let nelyžovala vůbec, vlastně mám hodně slabý zrak a muldy mi splývají a s věkem se už více bojím. Zkusila jsem tedy běžky, ale zatím jsem mockrát nevyjela. Pec znám jen v létě, ale do Špindlu jsme jezdili často. Pak zase spíš na Slovensko do Velké fatry a tak si dovedu představit, jak se vám to všem líbilo.
V Josefově jsem byla, ale hřbitov jsme minuli pospícháním za dalším cílem. :-)

4 Kitty Kitty | E-mail | Web | 31. ledna 2015 v 9:11 | Reagovat

Někdy člověk musí šlápnout vedle vyjeté koleje, aby objevil jiný svět. Dobře jste udělali, jít si zalyžovat. Udělat si radost a ověřit si, že všechno člověk nezapomene. Hezký víkend :-)

5 Jarka Jarka | Web | 31. ledna 2015 v 9:19 | Reagovat

Na tom vojenském hřbitovu by se určitě líbilo mému manželovi. Rád si čte nápisy na náhrobcích a často propočítává kolika let se kdo dožil...
Na lyžařském svahu musí být nádherně, zvlášť když vyjde počasí a přidá se i sluníčko. 8-)

6 Jitka Jitka | E-mail | Web | 31. ledna 2015 v 9:33 | Reagovat

No vidíš jaká jsi čiperka. Já jsem sjezdařské lyže odložila zhruba ve svých třiceti letech, kvůli manželovi jsem si pořídila běžky, ale teď už bych nevyjela ani těch běžkách. Kdybych spadla, už bych se nezvedla. museli by mě zahrabat do sněhu a nechat umrznout. :-D

7 Katka Katka | 1. února 2015 v 17:16 | Reagovat

[1]: A na koni by ses o záda nebála? Bacha na to, je to ještě horší.

[2]: Loni jsme nelyžovali skoro vůbec, nebyl sníh. Předloni se mi zdálo, že už mě to nebaví. A letos mám radost, že jsem to ještě úplně nezapomněla. A ten kontrast, když se z rozbahněného podhůří dostanu do čistých zasněžených hor - to stojí za to.

[3]: Jj, s manželstvím se přijde o ledacos. Pokud s ním přijde zase něco nového - budiž ;-) No a s dětmi - to je podobné. Proto my jsme začali lyžovat tak pozdě. Dřív na to nebyly ani peníze ani čas.

[4]: Jj, myslela jsem, že už to ani neumím. Není to žádná sláva ani estetickej zážitek, ale jedu a zastavit taky umím ;-)

[5]: Konečně je sníííh. To ty máš taky ráda, viď?

[6]: Kvůli manželovi, kvůli dětem, pořád kvůli někomu.....až teď vím, že je dobře dělat taky něco KVŮLI SOBĚ :-)

8 Jitka Jitka | E-mail | Web | 1. února 2015 v 18:05 | Reagovat

[7]: Máš pravdu a tak já teď kvůli sobě lenoším, nesportuju, jelikož to nemám v letoře, už se nebudu kvůli nikomu přemáhat. ;-)

9 pavel pavel | Web | 1. února 2015 v 18:37 | Reagovat

Lepší než kdyby došla Nastěnka. :D
Zajímavý psí hřbitov je v Bohnicích.

10 Katka Katka | E-mail | Web | 2. února 2015 v 7:49 | Reagovat

[9]: A proč? Ty bys nechtěl tu hodnou Nastěnku za ženu? :D

11 Katka Katka | E-mail | Web | 2. února 2015 v 7:50 | Reagovat

[9]: Jo a fotky z Bohnic by nebyly? PROČ je tak zajímavej?

12 VendyW VendyW | E-mail | Web | 2. února 2015 v 8:48 | Reagovat

[7]: Tak to máš pravdu, ale k těm koním mám větší vztah než k těm lyžím..... :-D

13 Dana Dana | E-mail | 2. února 2015 v 10:31 | Reagovat

HMMM. Krásné lyžování a fota a mandaly...
Doufám, že se svezu na běžkách , krajinou a kousek sluníčka k tomu. :-)

14 Hanka Hanka | E-mail | Web | 2. února 2015 v 11:59 | Reagovat

Pěkné ohlédnutí za lednem, Katko.
V některých momentech mi připadalo, že jsi psala o mně, třeba s tím tříděním oblečení a nadšením pro nové aktivity, které se pak vytratí. ;-)
Lyže mi nic neříkají. Naposledy jsem lyžovala na gymplu a málem jsem se domů vrátila v několika kusech. ???
Psí hřbitov máme i v Třebíči a líbí se mi náhrobky z vojenského hřbitova.
Dceři blahopřeji!!! :-)

15 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 2. února 2015 v 17:14 | Reagovat

Já začala lyžovat až ve třiceti. Nejdříve zvolna, pak trochu více. Běžky jsem si pořídila, ale už na ně nedošlo. Lyžovala jsem tak asi 12 let. Musím se přiznat, že se mě nejvíce líbilo vyjed si na sjezdovku za slunného počasí. Tady u nás bylo dost příležitostí.
Katko máš hodně pozitivních zážitků ať už výlety, radost z dcer, kulturní.
Mandaly se mě taky lákají, mám představu vybarvit si je hodně živě. Dcera má svoji, vždy mě u ní pohled na mandalu zklidní.Říkám si, že si taky udělám, dosud jak se říká skutek utek :-) A oblečení, tak to třídím a dávám do pytle pomyslnně už pěknou dobu. Snad k tomu taky dojde. Moc zdravím a přeji pohodové dny. :-)

16 děda tik tak děda tik tak | Web | 2. února 2015 v 18:47 | Reagovat

Flétna, lyže a další aktivita je Katko výsledkem působením mandaly, nebo jen tvoje svodná volba si dokázat, že nic z toho jsi nezapomněla? :-)

17 Hela* Hela* | 2. února 2015 v 20:01 | Reagovat

Ahoj Katko! Pěkně jsem si početla. :-) Na lyžích jsem nestála už 11 let. Už bych ani neměla odvahu. Nevím, jestli mandaly mají nějaká pravidla, ale ve škole jsme s dětmi "mandaly" kreslily a děti s tím neměly žádný problém. Kružítko a pravítko, nic jiného není potřeba. Vznikalo spousta krásných obrázků. Nevím, proč by ty kurzy měly být zvlášť drahé. Děti to zvládaly bez kurzů. :-)  :-)  :-)

18 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 2. února 2015 v 22:43 | Reagovat

Moc krásně jsi to napsala a lyže, nestála jsem na nich už roky stejně jako na bruslích.

19 Katka Katka | 3. února 2015 v 19:05 | Reagovat

[13]: To se ti určitě brzy podaří. Vy nemíváte o sníh takovou nouzi jako my.

[14]: Mně se někdy zdá, že už jsem důchodkyně, protože ty, jak známo nemají čas :-P Vždycky, když ho trochu mám, raději sebou plácnu ke čtení nebo háčkování ;-)
S těmi aktivitami si někdy říkám, že bych měla raději držet h..u, protože to dopadne jako vždycky,....ale i to krátké nadšení se mi zdá lepší než nic.

[15]: Tak tu mandalu zkus - vždyť o nic nejde. Já si u ní obvykle poslouchám audioknihu....
Na to oblečení jednou dojde a bude to raz dva hotové.Já to znám. Jen nevím, kdy to bude ;-)Ale už delší dobu, pokud to jen trochu jde, se drží zásady - máš-li k něčemu odpor, nedělej to. Však ono to jednou půjde.

[16]: Rozhodně nemám pocit, že by na mě mandala nějak působila. Jenom při vybravování je to příjemná chvíle. To ostatní jsou takové moje aktivní záchvaty.....myslím, že v tom ani není snaha něco si dokazovat ;-)

[17]: Ono tam bude asi něco o symbolice, tradici, barvách a tak....ale máš pravdu, že to jde i bez toho. Myslím, že mají i nějaké demo- tak to zkusím, budu-li mít někdy klid a čas.
Ty jsi působila ve školství? Učitelka nebo družinářka? to bych já asi nedokázala. Kdysi - PRAkdysi jsem měla párkrát jiskřičky a rozčilovaly mě, když furt mlely a neposlouchaly :-?
Lyže mě letos (po letech) zase baví. Ale jezdím opatrně, přeopatrně, abych sebou neflákla, protože vstávání bolí.
A přesto jsem minule sejmula nejen sebe, ale i manžela :-P Byla jsem rychlejší než ona přejela jsem mu patky. To by jeden neřek, jak ho to rozhodí.

[18]: No, já mám pocit, že kdo ví, jak dlouho to ještě půjde, tak se snažím. Co kdyby mi "ujel vlak?" :-P

20 Intuice Intuice | E-mail | Web | 3. února 2015 v 21:41 | Reagovat

Pěkně sepsáno, dobře se to čte. Na lyžích jsem nestála od 20 let. Mandaly mne lákají, zatím jsem je ale nezkusila. Strašně ráda vyhazuji doma věci, akorát že mi to nejde, těžko se loučím a říkám si, co kdyby. Ale volné vzdušné místo miluji! :-)

21 Daniela Daniela | 4. února 2015 v 6:43 | Reagovat

Tak predsa niečo z Josefova? Inšpirovala som ťa? :-) Pekné pomníky.

22 Miloš Miloš | Web | 4. února 2015 v 19:31 | Reagovat

My jsme se sjezdem také začali po čtyřicítce, ale docela nás to chytlo a poslední roky jezdíme do Itálie, jednou jsme byli v Rakousku.
Líbí se mi to předsevzetí věnovat se hudbě.
Rad bych si koupil klávesy, v mládí jsem hrával na klavír a s přestěhování do paneláku na to musel zapomenout, ale k tomu jsem stále ještě nedospěl. Moc ani nevím, kam je postavit, aby nepřekážely.

23 Katka Katka | 4. února 2015 v 21:37 | Reagovat

[22]:Místo je problém, sousedi ne - ke klávesám se dají napojit sluchátka. Jestli to jen trochu jde . začni :-)
Já jsem prdlá. Ještě neumím na tu flétnu a chtěla bych do budoucna ještě tahací harmoniku :-D

[20]: Já jsem s věcmi celkem rychle hotová, ale nemůžu se k tomu dokopat.

[21]: Tobě píšu, Dani, mail.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama