Kotlík

2. března 2015 v 8:23 | Katka |  Slunce v duši
Tvářili se někteří, že jsem se zbláznila. Prý chci konvertovat k cikánům a tím se zbavit starostí. No, něco na tom bude. Koupit si kotlík a vařit na zahradě mě napadlo, tedy spíš jsem po tom zatoužila, při čtení o prostém poklidném, i když tvrdém, životě na toskánském venkově.

Chvála e-shopů - ještě týž týden, kdy jsem vybrala, což nebylo jednoduché, a objednala, jsem kotlík i s trojnožkou dostala.

Vařila jsem v sobotu dopoledne. Uchystala jsem si vedle ohniště stůl, pokryla ho ubrusem po mámě, nanosila vše potřebné vč. sklenky vína a tranzistoráčku a začala kuchtit.
V mezičase jsem trošku uklidila po ptácích pod krmítky, posedávala u ohně, popíjela, míchala, ochutnávala a ani mi nevadilo, že jsem sama. Naopak - bylo lepší, že mi k tomu nikdo nenahazoval vtípky o mém rozumu S vyplazeným jazykem

Vařila jsem vlastní variantu kotlíkového guláše:

jehněčí maso jsem na 24 hodin naložila do vína (chtěla jsem do červeného, ale v našich zásobách žádné není, tak to byla růžová Frankovka) a koření (jalovec, bobkový list, nové koření, pomerančový pepř).
Na sádle jsem zesklovatěla 4 cibule nahrubo pokrájené. Nesmí být dohněda, protože je to zahušťovadlo.
Orestovala jsem maso slité z marinády, pak ho tou marinádou zalila, přidala celou paličku neloupaného česneku (teď mě napadá, že jsme při jídle žádné slupky nenašli), osolila, přidala papriku sladkou i pálivou a dusila do poloměkka.
Přidala jsem nabobtnalé tmavé fazole, skleničku domácího suga a na malé kostičky nakrájené dvě větší brambory. Dolévala vařící vodu a čekala na změknutí všeho. Dochutila jsem trochou cukru.

Podávalo se to s foccaciou pečenou doma. Na venkovní pec jsem se ještě nezmohla a nejspíš ani nikdy nezmůžu Mrkající Uháčkovat nejde a do takové blázniviny se mnou nikdo nepůjde.

Strávníci se vrátili z lyží řádně vyhladovělí, přesto jsme nezvládli kotlík vyprázdnit naráz. Večer už byl ale řádně zajetý, očouzený kotlík prázdný.

"Je moc dobrej ten guláš. Jinej než když ho vaříš doma," říkala jedna.
"A co je na něm jiného, než kdybys ho vařila doma?" pravili jiní.
"Co? To, že to bavilo a bylo mi při tom dobře."Smějící se

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 2. března 2015 v 8:50 | Reagovat

Koukám že ses inspirovala i Hančiným letním vařením když jim něco nefungovalo. Taky s dětma vařili venku na ohništi :-D . Naprosto ti věřím že ti bylo fajn když okolo nikdo netrousil "moudra" :-D  ;-)

2 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 2. března 2015 v 9:06 | Reagovat

Na zahradě táta vařil v takových venkovních kamínkách, které si sám navrhl a nechala vyrobit byly i s komínkem. Vlastně je tam mám do dnes, jsou už za 30 let hodně rezavé a mají prohořelý rošť. O kotlíku jsem také uvažovala, znám vaření na kotlíku, když jsme jezdili tábořit s rodiči. A kotlíkový guláš? Ten je stoprocentně lahodnější a chutnější, už jsem ho jedla u bráchy a i když ho udělám doma se všemi těmi fígly, tak to není ono. V kotlíkovém guláši je i vůně ohně a dřeva, trochu toho očouzení kouřem. Brácha měl ale takový obrovský kotel, protože jezdili s partií na guláš a při tom bylo veselo. Brácha maso nenakládal, ale začátek byl stejný a z hovězího a vepřového. Pomáhala jsem švagrové. Hovězí se také dusilo na cibuli hrubě pokrájené jen se občas podlilo trohou vody a občas zalévalo vínem i pivem. Koření stejně jako ty, pak se přidalo vepřové maso a později brambory. takový guláš se zapíjel už při vaření vínem a pivem a střídali jsem se v občasném míchání. Nesměl plavat ve vodě. Já ještě přidávám semínko kopru a majoránku. A když máš na zahradě kotlík a jak vidím dostatek dřeva, přežiješ i mnohou nepřízeň osudu. :-)

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 2. března 2015 v 9:14 | Reagovat

Jo je to dobrota. Úplně to vidím. Loni byla u nás poprvé soutěž ve vaření kotlíkovýho guláše. A tam byl vidět ten chuťový rozdíl. Poctiví dělali dlouho a byla toho trocha, ale excelentní. Druzí přijeli s kotlem, použili i točeňák a různý masa a přípravky - byl toho kotel, ale chuti nevalné. Ti to brali jako juchajdu a pro sebe vypíječku. Nejlepší byli (pro mě) oba sousedčini synové, i když vyhodnocení zrovna nebyli. Ale já jsem pro ně zvedla jejich ruku, pro mě zvítězili. Jsou to taky myslivec a tramp a ti kotlíkový guláš dělají, aby se najedli - ne pro ceny :-)

4 Dana Dana | E-mail | 2. března 2015 v 10:01 | Reagovat

HMMM. Inspirativní. Něco na ten způsob bych mohla zkusit  ( doma ). A něco si ještě dohledám. :-)  :-)  :-)

5 Jarka Jarka | Web | 2. března 2015 v 10:05 | Reagovat

Myslím, že jsem jehněčí maso nikdy nejedla a je mi jasné, že byl gulášek výborný. Přihodit do něj ty fazole byl skvělý nápad, dát tam brambory by mě nenapadlo a nevím co je to domácí "sugo", ba ani nevím, co je to foccacio. Libá vůně se určitě linula široko daleko a mě se sbíhají sliny při představě, nandaného talíře.

6 Katka Katka | E-mail | Web | 2. března 2015 v 10:15 | Reagovat

[5]: http://jaaquarius.blog.cz/1502/kdyz-mlsna-podnecuje-fantazii
To je FOCCACIA

[4]: A proč ne na chatě? J by možná ocenil.

[3]: No jo, vidíš, pamatuju, že jsi o tom psala :-)

[2]: To by mě lákalo ta kamínka zprovoznit. Příště zkusím jiný - pivem podlévaný.

[1]: No jo, někdo musí být doma praštěnej, aby ti ostatní se měli do koho strefovat. Ale pravda je, že bývám pak dost nedůtklivá ;-)

7 dáša dáša | E-mail | Web | 2. března 2015 v 12:02 | Reagovat

Miluji knihy od M de Blasi, taky jsem se při čtení nadchla pro vaření v kotlíku a venkovní pec na chleba a pizzu. A ty jejich dlouhé hostiny se smaženými cukínové květy a mnohými jinými jídly. Když jsem měla děti školou povinné, tak jsme se setkávaly s kamarády a jejich rodinami a každý přinesl něco dobrého uvařeného nebo upečeného :-)
Já Toskánsko miluju. :-)
Spisovatelka a její manžel pořádají kulinářské kurzy, nevím, zda i teď, já jsem totiž četla její knihy hned, když bylo první vydání, to je tak 8-10 let a od té doby ( rok 2006) jezdíme každý rok do Toskánska.
Jehněčí mám z masa úplně nejraději, ostatní maso mně nechutná. :-)  :-)

8 Katka Katka | E-mail | Web | 2. března 2015 v 14:10 | Reagovat

[7]: Jů, tak to ti závidím, ale i přeju. Mám o čem přemýšlet a co plánovat. Ono se tam dá i krásně na kole....

9 dáša dáša | 2. března 2015 v 15:19 | Reagovat

[8]:Katko, kolem pobřeží ano, ale jinak jsou tam příkré kopce. Ale lidí tam jezdí hodně, já trpím s nimi, když slyším, jak funí :-D

10 Jitka Jitka | E-mail | Web | 2. března 2015 v 15:40 | Reagovat

Není nad to, udělat sobě radost a ještě nakrmit rodinu. :-)

11 Intuice Intuice | E-mail | Web | 2. března 2015 v 16:17 | Reagovat

Určitě to bylo romantické. Když máte zahradu, divím se, že jste to tak nezkusili dříve. Jen tak dál, taky by mne to bavilo, naposledy jsem na kotlíku vařila někdy v 18 letech! :-D

12 Van Vendy Van Vendy | Web | 2. března 2015 v 20:52 | Reagovat

A v létě je hned co dělat. Můžeš vařit kotlíkové variace, polévky, guláše, eintopfy. Myslím, že vaření nad ohněm má své kouzlo a to jidélko chytne kapku jinší (lepší) chuť. :-)

13 Daniela Daniela | 3. března 2015 v 9:00 | Reagovat

Mne sa tvoj nápad páči. Občas chodievam k bratovi, ktorý žije v rodinnom dome so záhradkou a tam sa tiež vtedy varí v kotlíku, čo dokonca niekedy aj v kotli :-)

14 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 3. března 2015 v 17:57 | Reagovat

To je dobrý nápad. Ocenila bych to hlavně z pohledu, že si neděláš bordel doma a hlavně jídlo trochu jinak i chutná.

15 Ajka Ajka | E-mail | Web | 3. března 2015 v 19:22 | Reagovat

To je můj sen, koupit kotlík a vařit na zahradě ... asi napíšu ježíškovi ;-)

16 Hanka Hanka | E-mail | Web | 3. března 2015 v 20:01 | Reagovat

To je aspoň romantika, Katko!
Z mládí si dobře pamatuju, jak jsme vařívali s tátou v kotlíku na podnikové chatě.
Pak jsme leželi na louce a poctivě se o obsah kotlíku dělili. Kolovala jedna lžíce. :-D
Mít podmínky jako ty, hned bych si to zopakovala. ;-)
Recept na guláš vypadá dobře, zde se fantazii meze nekladou. :-)

17 Frypat Frypat | E-mail | Web | 4. března 2015 v 17:37 | Reagovat

Nejsem žádný odborník,ale každé jídlo přichystané v přírodních podmínkách chutná jinak a lépe.Tedy alespoň mě to tak vždycky přišlo ;-)  :-)

18 Katka Katka | 4. března 2015 v 20:16 | Reagovat

[10]: Spojení příjemné s užitečným.

[11]: Dříve jsme jen pekli buřty a grilovali

[12]: Jj, už se těším na další. V plánu mám pivní variaci ;-)

[13]: Grilování je hodně rozšířené, to asi že je to takové americké, ale kotlíkování už se pozapomnělo.

[14]: Jen se u toho jedna trochu nachodí, než si tam nanosí vše potřebné ;-)  

[15]: Není to nesplnitelné....ale do Ježíška je trochu daleko. To nemáš dřív narozeniny nebo svátek? Ten máš teď někdy na jaře, ne?

[16]: Na variantu všichni jednou lžicí by mi asi mí strávníci nepřistoupili :-D

[17]: Hlavně kuchařce to chutná jinak. Ale jsou i tací, kteří ocení i tu přičmoudlinu. Ta ale nešla z kotlíku, nýbrž ze mě :-D

19 Hanka Hanka | E-mail | Web | 5. března 2015 v 15:17 | Reagovat

[18]: U nás by to dneska taky neprošlo. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama