Červenec 2015

Tekuté slunce

29. července 2015 v 15:48 | Katka |  Knížky
Vlny zájmu ovlivňují všechno, včetně žánru filmů, ale i knížek. Stejně jako se na trh dostala záplava severských detektivek, množství erotických románů cizích i domácích, tak je mnohno knížek s tématem francouzského venkova, gastronomie a vinařství. Často v nich jsou ústřední postavou Angličané.

Patricia Attkinson je jednou z nich.


V r. 1990 její manžel prodal majetek v Anglii a zakoupil ve Francii vinařskou usedlost, dosti zanedbanou, se 4 ha vinic, aniž by o vinohradnictví a vinařství cokoli věděl. Soužen depresemi z přepracování tam doufal nalézt klid a zdraví. Nestalo se. Po prvním neúspěchu, kdy celá sklizeň nedozrála do lahodného vína, ale zoctovatěla, se vrátil do Anglie. Necítil se vůbec dobře, hledal nové zaměstnání, do Gageaku se vracel na krátké návštěvy v prodlužujících se intervalech.....až se manželství rozpadlo.

Patricii nezbylo nic jiného, než zůstat a pokusit se uspět. Neznala francouzsky, o pěstování révy vinné a výrobě vína nevěděla zhola nic a navíc se jí stále nedostávalo finančních prostředků. Potřebovala upravit dům do obyvatelné podoby, nakupovat materiál pro pěstování révy, ošetřovat vinici.....

Myslím, že musela být ostatním obyvatelům sympatická právě pro opravdovost a urputnost, se kterou se probíjela naprosto neznámým oborem, pro usilovnost, s jakou pracovala a snažila se naučit vše potřebné. Měla tak kolem sebe mnoho přátel, kteří jí pomáhali. V průběhu 5-6 let se z ní stala vinařka, jejíž produkty se dobře prodávají, stala se také členkou degustační komise, která uděluje vínům známky kvality.

Tento román není lehký na čtení. Řekla bych, že u něj každý nevydrží. Točí se stále dokola tak, jak se střídají roční období a práce na vinici i ve vinném sklepě....a další rok znovu to samé....a zase.....a zase.
Mně byla nesmírně sympatická Patricia, její vnitřní síla. A bavilo mě to hlavně proto, že to znám "v bledě modrém" z ovocných sadů. Jenomže já neobsluhuji mechanizaci, neokopávám, neřeži, nelisuji, neškolím.....osobně a stále, po celý rok.....já mám "jen" zodpovědnost za své dělníky.....

Jedna věc je mi jasná. Ačkoliv jsem se dobrovolně nerozhodla pro to, co nyní dělám, a začala jsem s tím, protože jsem byla nucena, dělám to nyní, protože si to doopravdy přeji dělat. kdy nastal ten posun?
Patrně když jsem jela s traktorem po vinici, sekala a všimla si vajíček pidikříska na listu jednoho keře. Vzpomínám si, jak jsem na ně hleděla, poznala je a naštvala se, že si někdo dovolí klást vajíčka na mé listy. Pak jsem si uvědomila, že jsem je rozpoznala sama a bez cizí pomoci. Náhle jsem pocítila, že mi to tu opravdu patří.
Nebo když jsem ochutnávala sladké víno ze sudu, a poznala, jaké skutečně je, díky Jean Markovým kurzům degustace.
Nebo když jsem se rozhodla stočit jednu z kádí červeného, protože jsem v tom víně cítila přílišné odbourávání kyselin. A protože jsem věděla, že provzdušnění je odstraní, stočila jsem je, aniž jsem si to dřív ověřila u Bruna.
A jasně mi utkvěla v paměti chvíle, kdy Gilles navrhl, abych koupila jeho vinice, a já náhle věděla, že je musím získat.

Podrobně jsem zde poznala, jak jdou po sobě práce na vinici a posléze ve sklepě, jak se co dělá, jak je to obtížné, jak málo klidných dní v roce si hospodář může dopřát.....

Ač se mi zdá, že vinohradnictví je ještě náročnější než ovocnářství, vinařství je alchymie, ke které má málokdo vlohy,
vážím si všech zemědělců. Toto prastaré řemeslo je často ostouzené, lidé pracující v zemědělství málokdy dojdou ve společnosti uznání, spíš jsou zesměšňováni. Kdo na vlastní kůži nepoznal....nepochopí. Přesto bych neměnila.

Takže nevím, jestli doporučuji....

31/52

27. července 2015 v 6:12 | Katka |  (ne)malé radosti
20. 7. - nečekaná setkání bývají ta nejlepší. Jeli jsme se jen tak projet se zastávkou v roubené hospůdce. Netušili jsme, že se setkáme se společníky z podobného setkání předminulou zimu na běžkách. Dopadlo to tak, jako tehdy - hodně jsme se nasmáli, domů jeli potmě, naštěstí většinou po lesních cestách a byli rádi, že jsme se domotali.

21. 7. - nechala jsem profesionálně vyčistit koberce. Na jediném místě v domě přijatelné řešení. K podobnému čištění (vysavačem mokrou cestou) jsem byla po vlastních zkušenostech skeptická. Chtěla jsem koberce "někam" odvézt, ať je "vyperou." Neexistuje tu taková firma.
Asi jsem používala podobný vysavač nějak špatně, tentokrát jsou koberce jako nové. Psi je mohou začít zpracovávat nanovo Mrkající

24. 7. - Bez sakrování Se manželovi, za mé asistence Usmívající se, podařilo smontovat pískovou filtraci k bazénu. Bazény tohoto typu jsou sice levné a dokonce i s filtrací....nikdo ale neřekne, že kartušová filtrace, která je spolu s bazénem dodávána, je na dvě věci.... No - a ta nová filtrace dokonce funguje! Smějící se
Montáž probíhala systémem pokus - omyl a manžel nelenil a při konzultaci se zákaznickým servisem jim hrdě sdělil, že jejich návod je "takovej evropskej". Dozvěděl se tam totiž, že nemá filtraci používat pod vlivem návykových látek, že nemá strkat šroubovák do zásuvky a jiné podobné klíčové pokyny tam byly, ale kam patří určitá jedna součástka, která mu zbyla ... to ne S vyplazeným jazykem. Pracovník zákaznického servisu si jistě pomyslel, co je to za otravného dědka....a život jde dál Mrkající.

25. - 26. 7. - myslím, že jsem obstála jako hostitelka. Měla jsem trochu trému. Jak ráda čtu knížky o životě na francouzském venkově plné kulinářských gurmánských inspirací, obávala jsem se, jestli naší francouzské návštěvě bude u nás chutnat. Kromě drobných faux pas jako chybějící ubrousky na stole a dostatek domácí obuvi pro hosty, nebylo, myslím, co vytýkat. Všichni dlabali jako o závod, chválili a přidávali si. Když jsem naťukla, že jsem z nich měla trému, pravila ONA sebekriticky, že ON musí za gurmánskými zážitky odcházet z domova, protože tam se jich těžko dočká Mrkající.
Přestože byli všichni milí, odjezd byl určitou úlevou....i usnula jsem spánkem spravedlivých....

Za lvy do Dvora Králové

24. července 2015 v 8:43 | Katka |  Jen tak
Možná, že to ještě ne všichni vědí. V královédvorské ZOO bylo nedávno otevřeno opravdové lví safari.

Zahájení provozu předcházela nápaditá a originální propagace. Na náměstí TGM (hlavní náměstí DK) se objevily desítky různobarevných a různotvarých lvů. Jejich základ tvoří překližkové skládačky několika typů, které navrhli ve zdejší ZUŠce a rozeslali je po mnoha místech ČR. Děti je podle své fantazie obarvily a vrátily do DK.

Tak dlouho jsem se chystala fotit, až jsem narazila na pěkné video
Královédvorská ZOO žije a s novým vedením se navrací "do Afriky." Právě nyní vrcholí týdenní festival Africa Live.


Ještě celou sobotu a neděli vystupují hudební skupiny přímo z Afriky, které jsou velmi oblíbené a zúčastnit se můžete mnoha jiných atrakcí a událostí.

So 25. 7.

  • 9.00 - 18.00 - Africké tržiště
  • 11.00 - 18.00 - Doprovodný program dětských soutěží
  • 11.00 - 18.00 - Den s antilopou Dérbyho - stánek společnosti Derbianus
  • 11.00 - 11.30 - Hudební a taneční vystoupení IYASA ze Zimbabwe
  • 11.30 - 12.00 - Zahájení festivalového víkendu
  • 12.00 - 12.45 - MBUNDA AFRICA hudebníci z Konga a dalších afrických států. (http://www.mbundaafrika.com/)
  • 13.00 - 15.00 - Přednáškový blok (Přednáška Ernesta Vunana - Kamerun; Promítání filmu Muž, který sázel stromy - Kedjom Keku z.s.)
  • 15.00 - 15.30 - Hudební a taneční vystoupení IYASA ze Zimbabwe
  • 15.30 - 16.00 - Losování tomboly
  • 16.00 - 17.00 - Módní přehlídka afrických šatů
  • 17.00 - 18.00 - AFRIKA MGOMA hudební skupina z Angoly a Konga (https://www.facebook.com/djslunicko)
  • 18.00 - 19.00 - Přednáškový blok (Historie Rhodezie a Zimbabwe - M. Imbrová)
  • 19.00 - 20.00 - Přednáškový blok (Jak se měří vodopády - M. Šíl)
  • 20.00 - 21.30 - Koncert IYASA ze Zimbabwe
  • 22.00 - 23.30 - Letní kino promítání filmu Lovci lvů

Ne 26. 7.

  • 9.00 - 18.00 - Africké tržiště
  • 11.00 - 18.00 - Doprovodný program dětských soutěží
  • 11.00 - 11.30 - AFRIKA MGOMA hudební skupina z Angoly a Konga (https://www.facebook.com/djslunicko)
  • 11.30 - 12.00 - Představení partnerů festivalu
  • 12.00 - 13.00 - Hudební a taneční vystoupení IYASA ze Zimbabwe
  • 13.00 - 15.00 - Přednáškový blok (Století Miroslava Zikmunda - promítání)
  • 15.00 - 16.30 - Křtiny mláďat nosorožců (Monika Leová a Michal Horáček); Představení partnerů festivalu; Losování tomboly
  • 16.30 - 17.00 - Hudební a taneční vystoupení IYASA ze Zimbabwe
  • 17.00 - 18.00 - MBUNDA AFRICA hudebníci z Konga a dalších afrických států (http://www.mbundaafrika.com/)
  • fotky jsou, bohužel, převzaté z netu

30/52

20. července 2015 v 6:16 | Katka |  (ne)malé radosti
13. 7. - takový fakt dobrý špekáček na ohni....to je pošušňáníčko Smějící se
- Velký Waldo Pepper (Robert Redford)....to je zase pokoukáníčko

14. 7. - včelky se letos snaží a my jezdíme pro jednu várku sklenic za druhou. Dnes jsme nakupovali jinde než obvykle a já si tam koupila medové bonbony. Obvykle mě ani nenapadne cumlat bonbony....ale tomuhle jsem neodolala. A dobře jsem udělala. Usmívající se
- zítra začneme sklízet třešně Kordia - luxusní zboží, sladké jako ten med


Úroda se ukazuje o hodně vyšší, než jsme odhadovali. Jen to vedro....by nemuselo být tak úděsné. Nesvědčí to ani třešním, ani česáčům.

15. 7. - mám opravené kolo a tak jezdím Usmívající se

18. 7. - ač unavena, cyklovýlet mě moc bavil. Ty endorfiny jsou úžasná věc.

19. 7. - spala jsem na terase, probudila se časně a hned začala pracovat na zahrádce, dokud to ještě šlo - česnek ze země, zlikvidovat hrách a odplozené jahody - spokojena. A teď už se budu flákat až do večera Mrkající

Do Ratibořic na kole

19. července 2015 v 12:34 | Katka |  Cestování
Již před časem se nám v hlavě uhnízdila myšlenka, že by bylo dobré koupit ještě jedno pánské kolo. Když se sejdeme doma s dětmi, abychom mohli vyjet společně. Tento týden ten nápad dozrál a jak je naším zvykem, potom se musí realizovat teď hned, stůj co stůj. Složitost koupě byla v tom, že jsme potřebovali velký rám, nejlépe 23", a ten se moc nedělá. Vše se do konce týdne podařilo a tak nás od výletu oblíbenou trasou neodradilo ani to pekelné horko.

Okruh ChH - Výšinka - Hajnice - Maršov u Úpice - Libňatov - Ratibořice - Zlíč (s obědem u Holzbehcerů) - Nouzov - Miskolezy - Velká Bukovina - Chvalkovice - Vlčkovice - ChH obnáší 51 km. Značná část trasy vede lesem, podél Úpy, což je krásné vždycky a dnes obzvlášť.

Stejnou trasu jsme jeli už po kolikáté a přesto si pokaždé všimnu dalších a dalších zajímavostí. Tentokrát to nejprve byl kámen s vytesaným nápisem Bathildina stezka, kousek dál Justynčina stezka Překvapený. Na netu jsem si přečetla, že existuje spolek na záchranu Babiččina údolí (nevím, před čím co zachraňují, mně to tam přijde odjakživa a stále hezké), a ten vyznačil tyto dvě naučné stezky. V tomto ohledu jsem trochu skeptická. Myslím, že finanční náklad vysoce převyšuje reálné využívání podobných stezek.
Justýnka prý byla židovská dívka a tato postava se prý vyskytuje v Babičce B. Němcové. Je vám něco podobného známo? Četla jsem Babičku několikrát, ale asi nepozorně, protože jsem tuto postavu vůbec nezaznamenala.

Řeka Úpa je nádherná, a když do ní svítí slunce a hází prasátka a osvětluje mělčiny plné oblázků....


Kaplička P. Marie zde stojí od r. 1694. Tehdy se pod knížetem Vavřincem Piccolominim při cestě na poutní slavnost do Boušína prolomil most. Kočár s šestispřežím se propadl mezi trámy a mostnice. Z vděčnosti, že se nikomu nic nestalo, nechal kníže postavit kapličku. Obraz v ní je nový, z r. 2013 od p. Jirmanové z Červeného Kostelce. Taky se vám líbí tak jako mně?


U Viktorčina splavu je v horkých dnech pravý ráj pro poutníky....Ani my s E jsme neodolaly. Tolik kuráže, abychom se klouzaly po jezu, jsme ale neměly.


Na břehu je nově otevřena "půjčovna loděk", což mě veeelmi překvapilo. Je to ale trochu kuriozní půjčovna. S takovou podnikatelskou činnosti jsem se ještě nikde nesetkala. Poznáte, v čem je ta jinakost?


Při odpočinku ve stínu u křížku v Miskolezích jsme udělali radost kotěti, které se dosud nudilo na dvorku. Jak nás uvidělo, přišlo si pohrát.


Zpáteční patnáctka po silnici nás dost utavila, a tak jsme na nějakou dobu všichni odpadli do postelí....

Když je vnouček daleko....

18. července 2015 v 14:51 | Katka |  Ruční práce
....tak to dopadá takhle.

Upletla jsem svetřík - je mu velký. No, nevadí, teď je stejně vedro a on roste rychle.


Počasí se letos střídá. Chvíli jsou tropická vedra a pak se náhle ochladí o 15 - 20 stupňů....I upletla jsem svetřík menší a teď ani nevím, jestli mu, pro změnu, není malý S vyplazeným jazykem. Odeslala jsem poštou, protože jsme doma trochu marodili a tak jsme dostali zaracha a zákaz návštěv Mrkající


Teď oprašuji dovednosti a zkouším čepičku mefisto, protože se mi u mých dětí nejlépe osvědčila. Pak přijde na řadu provlékací šálka a rukavičky.....pamatujete na tyhle osvědčené modely?

Hudební léto

14. července 2015 v 7:21 | Katka |  Kultura
Léto a s ním hudební události je v plném proudu. Na typickém fesťáku bych trpěla, k tomu jsem nestihla dospět. Když jsem byla mladá, tolik jich nebývalo, teď už na to nemám letoru.....Ale přeju to těm, kteří si fesťák dokážou užít naplno, aniž by přišli k jakémukoliv úrazu (na majetku, na zdraví....).

Byla jsem na druhém koncertu na Kuksu - Collegium 1704 a polská sopranistka Natalia Rubiš. Ještě k tomu "zadem" - s klienty DSJ procházíme sakristií, kde se hudebníci připravují. Museli jsme být na místě hodinu předem, abychom se pak s vozíky nemotali mezi ostatními návštěvníky, kterých je letos opravdu hodně. Několikaletá rekonstrukce hospitalu láká....

Doufám, že se dostanu ještě na nějaký koncert z krásného programu:


Víkendy teď budou nabité, protože i na Chotěborky stojí za to zavítat. Naštěstí se termíny koncertů na těchto dvou místech pěkně střídají.....


25. 7. se zúčastním ještě Svatoanenských slavností v Žírči. Tam bude v areálu DSJ na co koukat po celý den.


Upozornění na program těchto tří míst z mého okolí lze brát taky jako pozvánku. Nejen na koncerty, ale i na případné možné setkání.

29/52

13. července 2015 v 6:38 | Katka |  (ne)malé radosti
- 8. - 9.7. - za Toníčkem jsem už podruhé jela autobusem. To je pro člověka, který se skoro denně pohybuje autem, téměř dobrodružství. Nemusím se soustředit, buď čtu nebo pozoruju lidi nebo pospávám.
Tentokrát jsem si ani nevyžádala odvoz z terminálu od zetě. Rozhodla jsem se jet MHD. Kupodivu jsem pochopila systém a dojela na správné místo Mrkající.
Před tím jsem se byla zapsat v krásné hradecké knihovně, po čemž jsem dlouho toužila. Bývalé tovární budovy byly přestavěny podle projektu Davida Vávry.


Pak jsem byla ráda, že MHD jede až za půl hodiny. Četla jsem a četla i v busu....

Snad jsem dceři trochu pomohla tím, že jsem jí navařila. Jinak není s čím pomáhat, je šikovná.

10. 7. - odšťavňujeme černý rybíz s malinami, okurkami, přisladíme medem a třtinovým cukrem, ovoníme mátou a mlsáme. Kolik by to stálo a jak by to bylo naředěné v restauraci....(?)

11. 7. - jako vždy jsem toho chtěla stihnout možná víc než je zdrávo. Nutné práce, odpočinek i kolo i kulturu. Siestu jsem si nemohla nechat ujít a tak jsme na kolo vyrazili až ve dvě. Přitom jsem v pět měla být na smluveném místě jako dobrovolnice. Takže jsme nestihli to, co k cyklovýletům patří - posezenení v nějaké hospůdce. Naštěstí naše trasa vedla po cyklostezce, Kuks byl na trati. Já jsem tedy zůstala tak, jak jsem byla - v cyklooblečení, zpocená, s nožkama rozklepanýma po 40 km v jednom zátahu. Manžel byl tak hodný, že kmital domů a přivezl mi převlečení úplně přesně, právě když klienti z DSJ dorazili. Převlékla jsem se k jeho údivu bez jakéhokoliv skrývání na trávníku vedle parkoviště a vydala jsem se "do služby." Trochu se mi ještě klepaly nohy a malé pivo se mnou cloumalo Mrkající, takže jsem nezvládla obrubník a rozplácla se na asfaltu. Nejprve ze mě vylítlo něco dost jadrnýho a pak jsem se rozchechtala jako dlouho ne....ten smích z hloubi duše stál i za díru na nohavici a pochroumané koleno a nárt.....

12. 7. - hodně nerada uklízím. Je to věčný koloběh. Výsledek moc brzo zmaří mouchy, psi, lidi, vítr.... Když už se ale odhodlám, musím uznat, že ten (možná) půlden v čistém voňavém bytě, kde je dokonce vidět okny ven S vyplazeným jazykem....a uléhání do voňavých peřin patří mezi každodenní (ne)malé radosti.

(Na)plněný víkend

9. července 2015 v 19:58 | Katka |  Dobrou chuť!
I nám panující vedra diktovala, abychom nic moc nedělali a raději se jen placatili ve stínu a občas se namočili ve vodě. Přesto byl náš víkend nejen vrchovatě naplněný, ale dal by se nazvat i "plněný víkend."

Shodou náhod jsem vařila po všechny tři dny plněné variace.

V sobotu to byla kuřecí prsa plněná kozím sýrem, feferonkou a rozmarýnem. Tuhle dobrotu k nám protlačila E poté, co jí bylo doporučeno, aby nejedla tučné maso a výrobky z kravského mléka.

Když jsem minulý týden pobývala pár dní u dcery a maličkého vnoučka, pletouc bačkůrky, koukala jsem (mimo jiné) na Tv. Kluci v akci jsou vždycky inspirující. Proto jsem v neděli zkoušela prý staročeský vepřový kotlet, který měl obrovský úspěch na Expu v Montrealu. Nemenší úspěch měl i u nás. Je to pokrm tak lahodný, že určitě zůstane v našich oblíbených.
Kotlet je plněn kysaným zelím podušeným na cibulce a slanině, trochu přislazeným. Korunu tomu ale dávají jablka. Nejprve se nechá na másle zkaramelizovat cukr, na tomto základu se vydlabaná jablka orestují a nechají pod pokličkou změknout. Pak se naplní stejnou směsí jako maso. Šťáva, kterou jablka pustila s rozpuštěným máslovým karamelem se na závěr nalije do výpeku kotlet. Do pánve se vloží i jablka a nechají se prohřát. Jako příloha byl v Tv závin z bramborového těsta s listovým špenátem nebo strouhanou mrkví. Nemaje ani špenát ani mrkev, spokojili jsme se bramborovým knedlíkem. Je to opravdu vy-ni-ka-jí-cí!!!

V Ne jsem naplnila kuře nádivkou. Nic převratného, ale i tak jsme si pochutnali, protože kuře bylo z farmářské prodejny a vůbec - kuřetem se nikdy nic nezkazí. Ohledala jsem trsy brambor na zahrádce a byla překvapená, jak velká už ta zemní jablka jsou. A jak dobrá.

Poprvé v životě jsem narazila na skutečně vyzrálé hovězí. To bylo tam, co kupujeme kozí mléko, sýry....Poprvé v životě se mi povedl pravý, měkký, šťavnatý steak. Konečně tedy vím, jak má maso vypadat. Je to šíleně drahé, ale když už - tak už. Není to každý den, dokonce ani každý týden nebo měsíc....

Co se svátečního víkendového stravování týká, nechyběly ani letní dezerty a letní nápoje....piškotová roláda plněná ovocným krémem, maková bábovka, vinný střik s mátou, limetkou a domácím bezovým sirupem....

Nejen chlebem živ je člověk. I nám už se chtělo něco podniknout, někam vyrazit, něco vidět....Lákalo nás to samozřejmě k vodě. Navrhla jsem podívat se k jezírku v lomu nedaleko, kde jsme byli jen jednou. Bude tomu tak 26 let. A co jsme nezjistili, lom, který je dnes už zavřený, jezírko pohltil. Těžilo se stále do větší šířky....a je po jezírku.
Po vodě jsme ale toužili dál a psi teprve....Dojeli jsme proto do nedalekých Ratibotřic - Babiččina údolí a vzali to obchvatem, zezadu, řekou Úpou. Ta je tu tak kachnám po břicho....ne, vážně - Gorovi po břicho, někde trochu víc a tam Goro statečně plaval. Knírači byli bojácní, ale když je ve vodě panička, půjdou taky....vyplavili se a osvěžili. Potom zvládli i cestu mezi turisty k Panskému hostinci jakž takž civilizovaně.
Když jsme čekali sedíce na mezi, až nám pánové donesou pití, přiběhla k nám holčička Leonka a vyprosila si psa. Nejprve na pohlazení, pak na procházku. Kterého jí půjčit? Jednoznačně Gora. Ten stejně na každé procházce hledá náhradní rodinu. Na každého úpěnlivě kouká, jakoby se ptal "chcete mě?" S Leonkou vyrazil okamžitě a ochotně, ani se po nás neohlédl. Sice nás to nepřekvapilo, ale proč (?) tomu tak je, to je mi záhadou.

Výlet nebyl dlouhý, ale v tom vedru to kluky (psy) zmohlo. Rádi sebou plácli doma na chladnou podlahu.


Prodloužený víkend jsme zakončili u dcery v HK. Sešli jsme se sice "jen" ze dvou třetin, nejmladší E chyběla, ale i tak to bylo hezké. Jen vnoučka návštěvy trochu rozhodily. Přijímal je už dopoledne a pak už byl unavený a plakal, ne a ne usnout....

Návrat (ne)malých radostí

7. července 2015 v 19:28 | Katka |  (ne)malé radosti
Opustila mě - blogová můza. Najednou mi připadá, že psát ledacos, co se mi hlavou honí, nemá smysl. A když jsem před pár dny přece jen stvořila článek o tom, co bylo aktuální v naší rodině, tak mi po pár hodinách přišel moc osobní na to, abych to zveřejňovala....a smazala jsem ho. Tomu, kdo ho stihl a komentoval, za jejich slova děkuji.

Blogování mi tak trochu chybí a tak trochu nechybí. Člověk se zasekne a stráví nad ním kolik hodin....a ty potom (teď v létě) chybí.

(Ne)malé radosti jsem ukončovala na několikrát. Zachtělo se mi je oživit, uvidím, jestli to vůbec jde a jak dlouho mi to vydrží. Jsem nějaká "rozervaná". Mám moc práce i nedodělávek, chce se mi a zase nechce být aktivní.....každodenně nad mou nerozhodností zvítězí jen koně a psi. Ti první tím, že potřebují v novém systému každodenně rozvézt seno po treku a posbírat bobky, ti druzí si zvykli na podvečerní procházku a tak už od poledne loudí a nedají si říct, že "dnes (prosím) ne."
Přiznávám, že toho moc nenachodíme. Já je šidím a místo rázného pochodu se loudám a čtu si při tom.

29. 6. - těsně před západem slunce na "hraběcí cestě" Stanovice - Kuks se psy a knížkou (jak jinak).
Tato cesta zde byla již v 18 století, dal ji zřídit hrabě F. A. Špork a loni (možná v rámci revitalizace Kuksu) byla obnovena. Nenechám se rozhodit manželovými kritickými slovy o naprosté nevhodnosti výsadby ovocných stromů podél cest (z profesionálního hlediska je to sice pravda...) a užívám si jejích výhod. Podél cesty je vysoká řepka a psi se mi nerozutečou, téměř nikdo po ní (touto dobou) nechodí a je na ní jedna lavička.


- konečně podáno daňové přiznání Mrkající. To je každoroční úleva. Raději ani nebudu pomýšlet na to, že uplyne pouhých 6 měsíců a začne to nanovo.

- 1. 7. přišel skoro po dvou měsících od narození domů vnouček Toníček. První tři dny jsem byla u toho. Překvapilo mě, jak fotky mýlí. Je to drobínek, v autosedačce se téměř ztrácel. Zato v postýlce mu to neobyčejně sluší a svědčí. Je to šikulka, pěkně baští, pláče jenom přiměřeně a je radost ho pozorovat.


- 4. 7. - poprvé a možná naposledy jsem se svezla na pořádné motorce. Dceřin přítel je jejím šťastným majitelem. Š nejprve brblala, že ji něco takového vůbec nezajímá a nestojí o to....no a samozřejmě už jezdí s ním. Možná by raději zvolila auto, ale co by člověk neudělal pro toho, s kým mu je dobře Usmívající se.
Já jsem byla překvapená, že role spolujezdce není tak snadná. Při každém brždění jsem břinkla svou přilbou do přilby toho přede mnou, za chvíli mě bolelo za krkem....a to jsem ani neměla na zádech těžkou krosnu, jako mívá Š.
Jsem ráda, že jsem se svezla a už netoužím po vlastní motorce. I na tohle je už pozdě S vyplazeným jazykem.