Říjen 2015

U nás

26. října 2015 v 16:14 | Katka |  Zahrada
U nás za domem. Hned za domem Usmívající se. Místo rychloprocházek pro naše psy. Nikdy se nám (ani jim) neomrzí.


A už jsme zase doma.


Peter May - Šachové figurky

24. října 2015 v 8:25 | Katka
Ze všech "severských" autorů detektivek u mě v pomyslném žebříčku na celé čáře vítězí Peter May. Narozen r. 1951 v Glasgow, stal se novinářem, proslavil se sérií detektivek s čínským komisařem Li Yan. Žije ve Francii.
První díl z trilogie s hlavní postavou Finem Mcloadem byl po vydání v GB po osm týdnů na prvním místě v žebříčku bestsellerů.

Já jsem všechny tři díly poslouchala v překrásném přednesu Jiřího Dvořáka.

O Skále jsem už psala. Zatímco v Muži z ostrova Lewis vystupuje Fin ještě jako kriminalista glasgowské policie a vyšetřuje dávnou vraždu na svém rodném ostrově, v Šachových figurkách


se do rodného místa vrací po ukončení své policejní kariéry a případ, ve kterém se musí s ohledem na své mládí angažovat až do samého rozuzlení, má své kořeny v jeho studentských dobách a svým způsobem byl do něj zapleten také.

Symbolický název knihy je odvozen od skutečného nálezu šachových figurek z r. 1831 na pobřeží ostrova Lewis.


Proč se dostala tato trilogie v mém hodnocení tak vysoko? Tím, že je velmi lidská. Je v ní mnoho osobních příběhů, vše je zabarveno místním koloritem, dávnými zvyky, jsou zde krásně a jen tak jakoby mimochodem vykresleny všechny postavy se svými trápeními, která mají většinou původ v době dávno minulé.

Formu čtenou jsem zvolila náhodou a proto, že ráda tvořím ručně, oči mám zaměstnané jinak, ale uši mohou poslouchat.
Já vím, že jsem často nadšená z té které knížky, ale tyto tři opravdu stojí za přečtení nebo za poslech. Usmívající se

Home made a podzimní výměna

23. října 2015 v 19:41 | Katka |  Ruční práce
Když jsem se přihlásila do podzimní výměny, měla jsem určitý plán, čím obdaruji. Protože ještě nejsem úplně fit a zručná, plán jsem změnila, abych stihla termín Mrkající.

Že se ale dějou ve světě věci! Mnoho z nich mají na svědomí blogy, potažmo internet. Přišel mi mail se žádostí o adresu od blogerky, které jsem byla nalosována jako příjemkyně dárečků. Nejprve jsem se podívala na její blog, a protože mě zaujal, listovala jsem články proti proudu času a narazila na zprávičku o výletu do míst, kde i my jsme nedávno bloumali a moc se nám tam líbilo. Nu ano, je to tak, že jsem dostala dárečky z místa pár kilometrů od naší vesnice.
Moc mě potěšily a obdivovala jsem pečlivé balení i popisky, jablíčka a hruštičky z filcu mě ponoukají k vytvoření podzimního aranžmá. Vyrobila je pro mě Renuška Dostala jsem ještě naději a příslib společného setkání třeba u kávy.
Renušce děkuju za radost, kterou mi nadělila.

fotka je z jejího blogu, protože já už jsem balíčky načnula Mrkající



To však není všechno. Není to tak dlouho, ozvala se mi jedna návštěvnice mého blogu a od té toby si k oboustranné spokojenosti dopisujeme mailem. Vyprávíme si o svých zálibách, o všedních dnech i vnoučatech, prostě jsme se našly. Koho by napadlo, že v podzimní výměně mi bude moje nová kamarádka nalosována jako příjemkyně mých dárečků.

Pro ni jsem uháčkovala teplý nákrčník. Protože za každého počasí denně dělá dlouhatánské procházky se svou fenkou, věřím, že se jí bude hodit. Ať už na krk nebo v nouzi nejvyšší i na hlavu. Sice jsem se zhrozila, jak mi to sluší, ale kdyby přišla sibérie, nedbala bych a nákrčník bych si přes hlavu ráda přetáhla S vyplazeným jazykem.

Fialové lemování háčkovaného srdíčka napovídá, že je plné levandulové vůně.

Proutěný zvoneček je jenom polotovar - určen ke zdobení pro adventní čas.


Tak to bylo vše, co v současné době dokážu vlastníma rukama. Časem bych si chtěla vytvořit ceduličky s označením hand made. Teprve na svých dárečcích od Renušky jsem postřehla, že se užívá i home made. U nás doma jsme tento týden večer co večer měli "dílnu", kterou bychom mohli označit "home made."
Manžel louskal ořechy, až si připadal, že už mu rostou veverčí zuby. Já jsem šmodrchala dárečky, seč mi ruce dovolily. A k tomu jsme lovili v archivu televize a každý večer skoukli díl A-Z kvízu, díl Milionáře a díl Riskuj. Vzpomnínali jsme, jak jsme při společné práci před lety donekonečna sjížděli Homolky. To když jsem si usmyslela, že chci zkusit domácí práce a nabrala si domů plný pytel korálků k navlékání. Navlékali jsme celý týden ve třech lidech každý večer tak 3 - 4 hodiny a vydělali.....asi tak 126,- Kč. Nikdy více! Nerozhodný Manžel mě varoval, ať to nedělám, protože to znal z domova svého dětství. Já jsem ale dosti paličatá. Pak jsem s tím chtěla hned po prvním večeru seknout, že to celé odvezu zpět "faktorovi", ale manžel poručil: "Ne, teď to doděláme, abys konečně viděla, jaké to je." Moje touha tak byla ukojena. Nadobro.

No, ona to ale není tak docela pravda. Do určité míry ráda dělám podobné "oblbovací" práce. Ale rozhodně ne za peníze.

Jsem doma

17. října 2015 v 14:38 | Katka |  Dokaž (si) to!
Asi 24 hodin po operaci páteře jsem byla propuštěna z nemocnice domů, bez stehů a s doporučením "Dělejte všechno, na co si troufáte, všechno, na co jste byla zvyklá. Vaše páteř je plně funkční."

Kdybych to nezažila na vlastní kůži, řekla bych si, že to není možné. Je Usmívající se. Ve srovnání s tím, že "klasicky" jsem byla léčena klidem na lůžku, na kterém jsem měla setrvat 3 měsíce (a stejně by obratel nezregeneroval), mi to připadá jako zázrak.

Před odchodem jsem byla požádána o vyplnění dotazníku, jak jsem byla spokojena s péčí, zákrokem, prostředím, komunikací....Ráda jsem svoji maximální spokojenost dala tímto způsobem najevo, protože právě tak si představuji ideální nemocnici. Nejde tolik o komfort v podobě nadstandartních pokojů jako o to, že se zde s pacientem komunikuje a jedná jako s klientem, svéprávným přiměřeně inteligentním člověkem a že zde pracují odborníci na slovo vzatí (soudě podle sebe a několika případů spolupacientek).

Ale pozor! Holubi se zde krmit nesmí! Smějící se

foto z chodby 7. patra pavilonu B Krajské nemocnice v Liberci


Stůjte při mně...

13. října 2015 v 8:29 | Katka |  Dokaž (si) to!
... prosím.

Tak jsem to dopracovala se svým sportováním a léčením jeho následků, že zítra nastupuji na operaci obratle. Vše mi bylo řádně vysvětleno a věřím pevně tomu, že je to to nejlepší řešení, navíc nenáročné a přitom to nejúčinnější z toho, jak to lze řešit. Během dvou dnů, zdá se, budu mít všechna potřebná vyšetření (což je výkon! :P). Jsem klidná, těším se, že se mi uleví....

A přesto....
- nikdo neví, kde máme pojistné smlouvy
- nikdo nezná potřebné PINy a hesla
- nikdo neví, co se má kdy platit....

No, raději nedomýšlet, jaký by mohl nastat zmatek.....
A tak jeden z úkolů, které chci před nástupem splnit, je alespoň nějaký itinerář pro případ nouze.
A pak už jen klid a pozitivní myšlenky.

SLANÝ KOLÁČ podruhé

11. října 2015 v 22:09 | Katka |  Dobrou chuť!
Jako první z tipů od vás jsem vyzkoušela JABLŠPEK od Van Vendy, která napsala:

Co k tomu? Cibuli, anglickou slaninu, rajčata, jablka, česnek, sůl a pepř. Možná i trochu cukru.
Takže, osmažíš cibulku, na to dáš anglickou slaninu,tochu osmahneš na to pokrájená jablíčka, nejlépe sladkokyselá (v poměru k rajčatům 1:2)a po chvilce přidáš rajčata. Všechno chvilku podusíš, a přidáš česnek, nakrájený na malinké plátečky nebo prolisovaný. Můžeš i malinko přisladit.
Směs necháš vychladnout a mezitím si rozválíš listové, a vykrájíš z nich čtverce, asi jako na šátečky. Jen místo sladké náplně dáš tu slanou, zamotáš, omašluješ vajíčkem a dáš péct do růžova. Je to výborné!
A pokud by se ti nechtělo motat se se šátečky, možná by šla udělat tímto stylem i roláda nebo slaný koláč. :-)


Bylo to moc dobré až na to, že mě zradila trouba a rozhodla se, že odspodu péct nebude.
Kdyby byla alespoň sama, ale to ne. Nevím, co se děje, ale stávkuje i myčka, i mikrovlnka i osvětlení digestoře a lampičky v koupelnách.... Zítra přijede opravář na tu myčku, tak se ho pokusím nasměrovat i na ty ostatní přístroje. Minule se tvářil, že by si poradil s lecčím Mrkající

Když se chce...

8. října 2015 v 18:30 | Katka |  Ruční práce
...tak to jde. Stačí jen trošičku upravit sádru (stejně mě dřela, až mě palec brněl a pan doktor říkal, že si ji v tomto případě upravit můžu) a už se háčkuje. Zápěstí se při tom opravdu nekroutí a nebolí ani trochu.

Inspiraci jsem vzala ODTUD a Petře za ni moc děkuji. Do spirály jsem nikdy neháčkovala a přijde mi to moc hezké, vtipné a praktické. Čepička je silná, pevná a neprofoukne. Netušila jsem, co je to reliéfní dlouhý sloupek. V tom mi zase poradila BUBUBACEK z youtube. Ještě jedno plus - háčkovala jsem z páraného a není to znát.

Tady je výsledek (Toník si o tom sice myslí něco dost nehezkého...., ale on si zvykne Mrkající)


Prokletí brněnských řeholníků

6. října 2015 v 15:31 | Katka |  Knížky
První knihu od Vlastimila Vondrušky (1955)jsem si vybrala v knihovně zcela náhodně. Jde o detektivní příběh z cyklu Hříšní lidé Království českého. Dílo tohoto velmi oblíbeného autora je tak rozsáhlé a tak oblíbené, že na následující nejméně desetiletí kdykoliv nebudu vědět, stačí zajít v knihově k regálu "V".


Záměrně jsem nezačala ani Husitskou ani Přemyslovskou epopejí, ale detektivkami. Historie je sice zajímavá, ale já na ni nějak "nemám buňky" Mrkající. I když mě třeba historický román baví, za chvíli už nevím, kdo je kdo a ztrácím se. Je to ostuda a mrzí mě to, ale je to tak.

Nejvyšší prokurátor Přemysla II. Otakara Oldřich z Chlumu, správce na Bezdězu, vyšetřuje na žádost olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku ztrátu manuskriptu Anály Fuldské. Je s podivem, že je kniha tolik hledána, když podle knihovníků několika brněnských řádů nejde o nijak vzácný ani unikátní spis. Celé vyšetřování probíhá v sedmi dnech, které jsou naplněny pátráním, dobrodružstvím, nebezpečím i "láskou"....
Jádrem případu je touha po majetku a moci.

Na příběhu se mi nejvíc líbilo to, že se odehrává v Brně, tak jsem při čtení vzpomínala, kde ten který rynek, klášter či hostinec ležel a jak to místo vypadá dnes, a pak to, že se to, co se lidských vztahů a charakterů týká, nakonec nechá shrnout jednou větou "nic nového pod sluncem."