Květen 2016

Ukrajuji z výzvy

25. května 2016 v 21:20 | Katka |  Knížky
Z čtenářské výzvy 2016 čítající 20 knih jsem zdolala zatím osm kousků. O čtyřech už jsem psala, další byla

Učebnice lebelásky Lucie Kolaříkové, o kterou jsem si napsala na základě autorčiny nabídky na Fcb. Dostala jsem ji zadarmo. Přečetla, dala jí zapravdu a skončila jsem těsně před nacvičováním umění lásky k sobě, což je základ vyrovnanosti a lásky ke všemu vůkol.


Nálady a rozpoložení člověka se během života mění. Uvědomuji si, že jsem měla období, kdy jsem opravdu byla naplněna láskou k čemukoli a bylo to hodně příjemné. Dnes, zdá se, procitám pomaličku z naprosto odlišného období. Pro řadu problémů jdoucích pěkně těsně za sebou a střídajících se, nahrazujících jeden druhý jsem neměla místo pro tak prospěšný cit.

Šestý "zářez" jsem si udělala za 1Q84 Haruki Murakamiho. Byla to moje asi druhá knížka z oblasti sci-fi, po Dnu trifidů, který se mi tehdy před asi 40 lety líbil. Tato se mi nelíbila, tenhle žánr fakt není můj oblíbený. Četlo se mi to celkem hezky, zdolala jsem 750 stran v docela slušném čase a...? A nic. Ať přemýšlím, jak přemýšlím, nic mi to nedalo.


Znamením, že se světem není něco v pořádku, bylo pro postavu Aomame to, že na obloze viděla dva měsíce. Jeden velký a jasný, druhý menší, matnější a nazelenalý. A co se nestalo? Byl úplněk, když jsem to četla a v noci vstanu, jdu se napít a co vidím oknem? Dva měsíce. Jeden velký a jasný, druhý menší, matnější a nazelenalý. Zbláznila jsem se nebo co? Druhý den zase. A z jiného okna taky. A zvenku ne. Asi to dělají dvojitá sklad oken Mrkající

Ani sedmý titul mě nenadchl. S Nebožtíkem Mattia Pascalem Luigi Pirandella jsem se rozloučila, když vedl sáhodlouhé filozofické rozpravy s jakýmsi mužem, snad bytným.... Nedočetla jsem. Přece jen už se mi to zdálo trochu zastaralé a rozvleklé.


Knížka osmá mě nezklamala. Synáček Jaroslava Havlíčka se mi líbí, ale Petrolejové lampy jsou jen jedny. Moje hodně oblíbená. Vzpomínka na ni je navždy spojena i s tím, že jsem ji chodila číst na zahrádku, kde jsem nejraději ležela v zahradní boudě když pršelo, nikde nikdo.....kafe v termosce a já četla celé odpoledne.....