Spokojenost

8. června 2016 v 13:32 | Katka
Dnes ráno jsem dostala mail.

Ahoj mami,

1) Včera jsem byla na přednášce Petra Ludwiga Spokojenost, vyrovnanost a odolnost vůči negativním vlivům. A bylo to super. Jak tys mi doporučovala tu prokrastinaci, doporučuji já tohle. Neříkal nic převratného, ale bylo to moc dobře podané a je fajn si to uvědomit takhle vcelku.

Hlavní myšlenky:
1. Spokojenost je volba - mezi podnětem a mou reakcí je prostor pro volbu (poškrabané auto, automaticky mě to naštve, ale nemusí to tak být)
2. Spokojenost je návyk
3. Je to o egu - nejsem jenom já, ale mám snahu pomáhat I druhým = moje činnost má smysl
4. Je to o "flow", nehledám v životě krátkodobé "joy" (skok padákem), cesta je cíl
5. Spokojenost je o přítomnosti ("budu spokojená, AŽ budu mít barák, lepší práci,…")
6. Je to o drobnostech - psát si každý den 3 pozitivní věci, co se udály - postupem času je člověk spokojenější, neb si uvědomí dobré věci, co se dějí = spokojenost je návyk (možno I elektronicky http://www.flow-list.cz/)
7. Spokojenost je o těle - řeč těla ovlivňuje náladu, pasivita je zdrojem deprese - dobrý sport, alespoň chvilku denně
8. Spokojenost je o vděčnosti - co mám není samozřejmé
9. Spokojenost je o restartu - jednou za čas je normální mít "depku". Důležité je nemít depku z depky. Restart = dobrý spánek, sport, pomoc někomu jinému, hecnout se a opustit komfortní zónu
10. Spokojenost je především o nás - nevymlouvat se na někoho jiného

Dušička se tetelila radostí. Že jí stálo zato popsat mi to. Obvykle si píšeme heslovitě jen to nejdůležitější. Že má z toho stejné pocity jako já. Že to bere. Že ví, že štěstí je dostupné každému.

Byla doba, kdy jsem si TO neuvědomovala. Pak byla doba, kdy jsem TO žila. A teď je doba, kdy TO vím....a přesto to není ono. Stačí nějaká doba fyzických indispozic a domeček se hroutí.

Včera ale nastal záchvěv toho šťastného bláznovství, té pohody, toho spokojeného nic a všeho. V tom stavu jsem si nutně potřebovala koupit knížku. Takovou, co by sedla. Jen jakou vybrat? Dostavilo se náhlé osvícení a přinesla jsem si P.S. Ani Geislerové. Jde o soubor fejetonů, žádná velká literatura. Ale krásné myšlenky, osobité vyjádření. S ilustracemi sestry Lely.


U takové knížky je potřeba se držet na uzdě a nezhltat ji najednou. Spíš se vracet a uvědomovat si.

Když jsem byla malá, milovala jsem ji nepopsatelnou láskou. Byla největší, nekrásnější a nemocnější žena v mém světě. Jako bych z ní nedopatřením vypadla a pořád cítila, že vlastně patřím do ní, k ní. Nesnášela jsem jakýkoli odloučení, odmítnutí, neúčast. Žárlila jsem na tátu, na sestry, na psa, na svět, kterej mi ji bral. Věřila jsem všemu a ve všech těch hnusných hrách, co jsme hráli - jako že kdybys musel sníst hovno, nebo by ti zabili mámu - , jsem vždycky volila to nejhorší. Nikdy jsem ji nedala. Nechápu, kdy nastal ten moment, že jsem si řekla - až budu velká, nikdy nebudu jako máma.
.........................
Asi to bylo tak... Zjistila jsem, že stárneme. Všichni bez výjimky. A že ani všemohoucí máma s tím nemůže nic udělat. A tam se to asi nějak zašmodrchalo. Já jsem jí to asi neuměla odpustit. Že mě jednou opustí, že nebude. Jak to může připustit? Nebýt? Mít mě a nebýt?
........................
Ach jo, co já bych za to dala, kdybych byla trochu jako ona. A vlastně jsem.
........................
Všechno si píšu na různý počmáraný papírky a ty pak vkládám do diáře a pokaždý, když ho pak otevřu, se mi všechno vysype a já vím, že za chvíli už to vůbec nebude roztomilý.... V kabelce se mi na bonbon bez papírku přilepil všechen ten humus ze dna, ale k tomu bohužel i lístek na metro a ten revizor to prostě nechtěl uznat....
Celá máma. Nepopsatelná láska... Proč to vlastně píšu? Nepopsatelná.

A třeba si i dělat výpisky.
JO, JO...pochopitelné, povědomé pocity.. píše kamarádka, se kterou bych to chtěla sdílet.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | Web | 8. června 2016 v 15:22 | Reagovat

Zajímavé poznání. Možná ta knížka čekala na tvé momentální rozpoložení. Někdy to tak je. Ta moudra podepisuju. Řeč těla může člověku nahodit motor, nebo shrbenost přivolat depku. A další a další... Přeju krásné dny :-)

2 Katka Katka | 8. června 2016 v 21:49 | Reagovat

[1]: Ahoj Kitty, děkuju za komentář. Vidím, že o tom něco víš :-) Přeju krásné dny.

3 Katka Katka | 8. června 2016 v 21:56 | Reagovat

[2]: Ta poslední tři slova jsem vymyslela sama a až poté---koukám, že ty jsi to napsala ale úúúúplně stejně :-D

4 Jarka Jarka | Web | 9. června 2016 v 8:58 | Reagovat

Když já nevím, jestli se dá spokojenost naučit. Spokojená jsem, ale taková jsem od té doby, co jsem si začala uvědomovat sama sebe. Prostě jsem se taková narodila. Proto si myslím, že člověk svou podstatu nepředělá. Určitě mě ke spokojenosti pomohla i má křesťanská víra. :-)

5 Katka Katka | 11. června 2016 v 8:26 | Reagovat

[4]:Já ti nevím, Jarko, jestli to nejsou jen plané kecy. Tvoje víra je pro tebe v tomto směru velké plus. Ale protože jsem poznala nejen na sobě, že uvědomění si těch základních jednoduchých bodů opravdu pomohlo, myslím si, že to jde.
Děkuju za komentář a přeju hezký víkend.
Nejste už utopení? Prší u vás, zdá se mi, nějak přespříliš.

6 Intuice Intuice | E-mail | Web | 11. června 2016 v 15:16 | Reagovat

Naprostý souhlas. Spokojenost je volba. A těžko někoho změnit k neustálé spokojenosti. Znám lidi, se kterými jsem prostě "nehla". 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama