Výstup nad moje síly (?)

27. června 2016 v 18:15 | Katka |  Cestování
Naše dovolená začínala pondělkem a pondělkem ( dalším ) taky končila. Chvílemi jsem si myslela, že pondělkem 20. 6. končí taky můj život.

Spolu s dcerou a jejím přítelem, kteří pobývali ve Špindlerově Mlýně, jsme se vydali navzdory hroznému počasí ( jiný termín jsme neměli a moc jsme to chtěli ) na tůru Špindl - Svatopetrské údolí - Výrovka - Luční bouda - Sněžka.
Trasu plánovala dcera a nejprve nás informovala, že je to 20 km. "To nedám! V horách a při mé (ne)kondici je to nad moje síly." Manžel je citový vyděrač a jeho zaklínadlo je "bez tebe nepojedu". Ach jo. Zamračený Oni mě jednou uštvou. Poté, co se ukázalo, že je to "jen" 12 km, myslela jsem, že to zvládnu. No Nerozhodný - nakonec jsem to zvládla. Ale jak! Jak jsem nemohla, nohy mě neposlouchaly, motala se mi hlava a byla jsem protivná. Byla jsem odhodlána statečně si to vybojovat sama a jejich péče o mě a jejich neustálé čekání a uměle pomalé tempo mě hrozně štvalo. Prosila jsem je, ať jdou a čekají na mě jen na rozcestích.....
Celou cestu na Výrovku lilo. K tomu jsem se potila jako .....slušný výraz pro to není.....Co mi bylo platné, že jsem se na Výrovce převlékla do suchého, když na Luční už jsem byla zase jako myš. Teda spíš jako žába.
Cesta z Luční pod Sněžku měla být pohodová. Tu mám ráda. A my trotli jsme zabloudili Překvapený do Polska. Tam mají cestu dlážděnou tak nepohodlně.....
Výstup na Sněžku byl znovu děsivý (útěchou mi bylo jen to, že funěli i mnohem mladší turisti S vyplazeným jazykem), ale alespoň byl konec v dohledu.

Bylo domluveno, že ze Sněžky pojedeme dolů lanovkou. Jízdné ale některé lakotné jedince přimělo k cestě pěšky. Já jsem trvala na dodržení slibu, i kdybych měla jet sama jediná. Dcera, když sešla pár nepohodlných sněžkových schodů ke stanici lanovky, uznala, že její kolena jí taky budou vděčná, když už je nebude týrat.

Tak to tedy je s mou kondicí. A teď nevím - mám se na podobné výpravy vykašlat nebo na sobě naopak zapracovat? Samozřejmě mě láká to druhé. Ale jen teoreticky. Prakticky jsem líná jako vandrák. Večer mám takové "budovatelské" myšlenky, jak a co a lépe.....a ráno se vždy vyvrbí tolik "překážek", že nedělám (skoro) nic.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 27. června 2016 v 18:35 | Reagovat

Jé, tak já myslela, při zmínce o hrozném počasí, že to byly zrovna ty nehorázné tropy a ono pršelo. Teď nevím, co je horší, ale on by ten výstup byl strašný za každého počasí. Má kondička se taky rovná nule. Ty aspoň jezdíš na kole a tak trénuješ nohy, ale mě by ty mé "brkačky" určitě na Sněžku nevynesly. 8-O Jo. A kde jsou dokumentární fotky?! :-D

2 Hanka Hanka | E-mail | Web | 27. června 2016 v 19:34 | Reagovat

Katko, jsi borec a taky trochu hazardér.
Já bych nedala 12 km ani po rovině, natož v horách!
To musely klouby úpět!!! ???

3 Jitka Jitka | Web | 27. června 2016 v 19:45 | Reagovat

V mých očích jsi hrdina. Jako bys zdolala K1.Já mám srdce až v krku jen když vylezu u nás nad dědinu. Nemám žádnou kondici a už ji s těmi svými zdravotními problémy těžko zlepším. :-(

4 Kitty Kitty | E-mail | Web | 27. června 2016 v 20:51 | Reagovat

Podívej se, vím, že jsi bojovnice. Pokud jsi nakonec měla pocit uspokojení nebo aspoň klidu, tak pracuj na kondici. Co ti budu povídat, ty se nedáš. Pokud tě to ale (zatím) vyřídilo, ještě zvolni. Budeš muset přežít pobyt a práci doma, tak se nezhuntuj předčasně. Radit nebudu, páč nevím, jak moc povinností na tebe doma padá. Musíš vědět sama. Stejně jsi dobrá - nakonec ;-)

5 Katka Katka | 27. června 2016 v 23:47 | Reagovat

[1]: Ty jsi mě svou poslední větou fakt rozesmála. Když si vzpomenu, jak jsem vypadala....o foťáku se mi ani nezdálo :-D

[2]: Myslíš, že až hazardér? No, nevím, to snad ne.....ale to jsem si na bruslích taky myslela..... Slyšela jsem ale dnes říkat Maryšku v Postřižinách: "...neboť co je nebezpečné, je to pravé." Něco na tom bude :-P

[3]: Chápu tě. Pořád si ale myslím, že přiměřenej pohyb je velmi prospěšnej. Pořád ještě cítím, že hýbu-li se, je mi líp.

[4]: KItty, človíčku, ty jsi to trefila. Jako ostatně už mnohokrát. Je to tak, jak říkáš - druhý den mě nic nebolelo. Říkala jsem si no jo, to ono se to rozleží a zítra budu skučet....a ono nic. A ve snu mě to neděsí. Takže bych to měla ještě s tou kondicí zkoušet. Díky za otevření očí. :-)

6 Intuice Intuice | E-mail | Web | 28. června 2016 v 11:27 | Reagovat

Katko, blahopřeji k výkonu! Na Sněžce jsem nikdy nebyla. Ale byla jsem na naší sopce Bořeň, dokonce několikrát. Minule to bylo před 12 lety, a letos. Jenže letos ten strmý kopec snad vyrostl o dobrých 100 metrů! Měla jsem ho plné kecky a i 2 měsíce poté říkám, že to bylo asi naposledy v mém životě! :-!  :-?  :-)

7 Jarmila* Jarmila* | E-mail | Web | 29. června 2016 v 9:02 | Reagovat

Katko, jsi jednička! :-)
Já bych tam nevylezla, ani kdyby mi slíbili milion dolarů. :D Jsem ráda, když se hrabu po rovině, natož hory.

8 Katka Katka | 30. června 2016 v 6:25 | Reagovat

[6]: Já jsem asi blázen, já si pořád ještě myslím, že by to mohlo být lepší ;-)

[7]: Já přitom, Jarmilo, hodně nerada chodím třeba po městě....zvykla jsem si spíš na kolo.

9 Intuice Intuice | E-mail | Web | 30. června 2016 v 13:58 | Reagovat

[8]: Já už si to nemyslím. Reálně vidím, že stav mého fyzična jde rychle dolů. ;-)

10 Miloš Miloš | Web | 4. července 2016 v 19:33 | Reagovat

To byla dost okliková trasa, my jsme na Sněžku ze Špindlerova mlýna šli přímou trasou přes Malý Šišák a kolem Slezského domu, která má jen 9,5 km a převýšení 400 m, ale pak jsme scházeli přes Obří důl do Pece pod Sněžkou, sestup byl přes 800 m a celková délka 20 km http://mish-mash.blog.cz/1405/krkonose-1-snezka.

Na túrách se mně sestupy zdají nepříjemnější než výstupy, protože pořád se bojím uklouznutí, pádu někam a přinejmenším podvrtnutí kotníku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama