Pochodujem pro zdraví a kondici

15. listopadu 2016 v 19:15 | Katka |  Cestování
Konečně jsem přijala, že za mými bolestmi je ochablé zádové a břišní svalstvo a rozhodla se s tím alespoň něco málo dělat. Aby mi dělal společníka, aby se učil pohybovat i mezi lidmi a v cizím prostředí, beru s sebou vždycky jednoho psa. Jen jednoho, aby byl ovladatelný. Zatím jsme byli dvakrát, prostřídali se oba knírači a oba mi udělali velkou radost. Nikoho nesežrali a ani nepokousali. Byli poslušní a tvářili se, že jsou slušně vychovaní.

První tůru Z Pekla do Pekla přes Dobrošov jsem absolvovala s trekovými hůlkami a Terďou (černým kníračem). V nevlídném počasí krásnou barevnou podzimní krajinou jsme se nejprve sápali do kopce k pevnosti, pak po loukách k Jiráskově chatě a pak už stále z kopce po nové cyklostezce. To mě moc netěšilo, protože jsem si trasu pamatovala hezčí - po loukách a podél lesa.....Ušli jsme asi 12 km. Terry pak zalehl do auta a spal jako špalek, já jsem zalezla do hospůdky plné čertích figurek a doplnila energii dobrým řízkem.

Trasu naší druhé tůry nám vnutila "hloupá paní z navigace." Původní plán byl Žacléř část Černá Voda, odtud k místu, kde se Komenský loučil s Čechami při odchodu do Lešna a potom krátký přejezd a výstup na Královecký Špičák ve Vraních horách. Jenomže navigace mě dovedla úplně jinam, do místa kousek od Mladých Buků, odkud už do všech směrů kromě zpět byl zákaz vjezdu. Byli jsme ve Sklenářovicích, které už ale neexistují. Vzhledem k tomu, že obyvatelstvo bylo německé a bylo po válce vysídleno a ves zlikvidována, mohli jsme si o nich jen přečíst. Kolik zde žilo obyvatel a kteří živnostníci zde poskytovali své služby. Našli jsme obnovenou bezejmennou kapličku, která byla po obnově a vysvěcení nazvána kaple Smíření.


Z původních Sklenářovic zbyl pouze kamenný most a přistavěna byla moderní zvonice.


Stoupali jsme asfaltkou na Rýchory.
Cestou jsem se dozvěděla, že se zde dolovalo zlato, jehož složení bylo tak specifické (obsahovalo paladium a stříboa), že další takové se nachází pouze v Brazílii. Stopy (propadlé šachty, hlavní těžební příkop) po těžbě jsou dodnes patrné v tzv. Bartově lese.


Ochranná kaple jako kaple pouze vypadá. Ve skutečnosti jde o útulnu pro turisty před nepřízní počasí. Byla postavena r. 1874, obnovena a malbami Květy Krhánkové vyzdobena v letech 1998 - 99.


Cestou bylo mlhavo, ale krásně barevně a můj společník Goldie byl vzorný. Běžel navolno kus přede mnou, ale když viděl něco, co já ještě neměla šanci vidět (auto, lidi), zastavil se a koukal s otázkou v očích "Tak co? Co mám dělat?" Nechal se přivolat a nedělal žádná alotria dokonce ani u oběda v bufetu na Rýchorách, který byl narvaný lidmi i psy.



Míjeli jsme ještě i loveckou chatu Pašovku, jejíž jméno nemá ale pranic společného s pašeráky. Pojmenovaná je po redaktorovi časopisu Myslivost Pašovi. Postavena byla pro potřeby dřevařů v r. 1913 na místě, kde původní chatrč byla už v 16. stol.


Po návratu do auta Goldie rád odpočíval a já chtěla jet ještě do muzea k Čapkům do Malých Svatoňovic. Ti měli ale zavřeno, tak jsem si jen prohlédla náměstí malého městečka a dala si pozdní oběd v kavárně Dášeňka.




V Malých Svatoňovicích bývaly lázně. Léčivý pramen je zde stále a dokonce se asi využívá. Na vlastní oči jsem viděla cyklistu, který si nabíral do lahve.
Kostel se jmenuje Sedmi radostí Panny Marie. Souvisí to s legendou ohledně pramene. Ale tu jsem už zapomněla Zamračený. Něco se suchou třešní, která vyrašila na sedmi větvích po....nevím čem....


Už se těšíme na některý z víkendů, kdy budeme doma bez návštěv. Zase vyrazíme.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jitka Jitka | Web | 15. listopadu 2016 v 21:42 | Reagovat

Jsi dobrá, já udělat 12 km, tak druhý den ležím.

2 Katka Katka | 16. listopadu 2016 v 6:34 | Reagovat

[1]: Nemohu si vynachválit ty hůlky. Přišla jsem na to až v Jeseníku, kde je chůze s nimi ordinována jako jedna z procedur. Bez nich se ploužím ohnutá, za chvíli nemůžu a s nimi je to MNOHEM lepší. Jen se s nimi blbě manipuluje se psy :-P Oni si myslí, že je chci přetáhnout, což se samozřejmě nikdy nestalo. Ale když jdu jen s jedním a potřebuji ho dát na vodítko, uvážu si ho do pasu a je to fajn :-)

3 Nikola Nikola | Web | 16. listopadu 2016 v 11:22 | Reagovat

Úctyhodný výkon, není od věci utužovat zdraví, i když, tohle je na mě dost dlouhé....

4 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 17. listopadu 2016 v 17:24 | Reagovat

Svatoňovice, tam bydlel pan Čapek. Jinak závidím a zároveň přeji procházky :-)

5 Katka Katka | 17. listopadu 2016 v 21:44 | Reagovat

[4]: Jj, musím se tam ale vypravit na jaře - neměli otevřeno.

6 Kitty Kitty | E-mail | Web | 17. listopadu 2016 v 22:33 | Reagovat

Tleskám ti, určitě se ti rozhýbá celé tělo a posílí záda i nohy. A poradila jsi mi - s hůlkama se fakt špatně jde se psem - to uvázání u pasu bude dobrá volba. Dík a pokračuj, vzniklé enforfiny tě budou lákat k dalšímu pohybu :-D

7 Intuice Intuice | E-mail | Web | 20. listopadu 2016 v 16:14 | Reagovat

Úplně na mne ten les dýchnul, přímo listopadově. Není na škodu se někdy provětrat. Ale u vás je to  ten pobyt volně na vzduchu přirozenější než pro nás z města. :-)

8 Katka Katka | 21. listopadu 2016 v 20:43 | Reagovat

[7]: I proto jsem tak ráda, že jsme na vsi. Blíž k přírodě.

9 helena-b helena-b | Web | 1. prosince 2016 v 20:08 | Reagovat

To byla náročná procházka. V Malých Svatoňovicích bydlí můj syn s rodinou. Karel Čapek se zde narodil a jeho otec zde působil, jako lékař. Muzeum je pěkné. Malé Svatoňovice jsou poutní místo a chodila sem na pouť i babička B. Němcové. K prameni chodí na vodu celá obec. Je tu nádherná křížová cesta. Možná že by stálo za to si návštěvu zopakovat. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama