Leden 2017

Koho krmíme?

28. ledna 2017 v 18:15 | Katka |  Zahrada
Letošní zima je přesně taková, jakou mám ráda. Až do předvčerejška jsem si ji užívala buď spolu se psy pěšky


nebo bez nich na běžkách.


A teď jsem nemocná. Klasika - nosohltan, rýmy plné oči a hlava a doufám, že tím to skončí. Že nezačnu urputně kašlat. Podobně je na tom E.
S ohledem na to, že máme koncem týdne odjet lyžovat do Dolomit a nechceme si dlouho plánovaný výlet pokazit nemocí,
poctivě se držíme doma. Hlavně včera to ale bylo utrpení. Tak krásně! Tolik slunce! Alespoň chvíli jsem seděla na terase... a sluníčko už hřálo...
Dnes polehávám nebo chodím od okna k oknu a pozoruji boje na krmítku. Nedávno ke mně po Fcb připutoval šikovný obrázek.


S potěšením jsem seznala, že ty druhy, které k nám létají, jsem identifikovala dobře. Potíže mám jen se sýkorou babkou a uhleníčkem.....nevím, která navštěvuje naše krmítko. Krmítka máme tři plus tři lojové koule a přesto se strávníci perou. Je zajímavé pozorovat jejich časový harmonogram. A taky to, v jakých partách se dostavují.

Kromě běžných druhů jako jsou koňadry, zvonci, pěnkavy, vrabci, kosi a drozdi, mě letos zatím jednou potěšil pan hýl a maličký střízlíček. Tomu jsem do truhlíku, ve kterém poskakoval a nakukoval do pokoje, nachystala jakési sušené červíky, neboť jsem se dočetla, že rád baští hlavně živočišnou stravu.

Snažím se krmit i veverky, které u nás jistojistě taky bydlí. Krmítko bývá zakrátko prázdné, ale dnes jsem se přesvědčila, že ořechy, mandle, rozinky, jablka a jiné veverčí laskominy vybírají kosi a sýkorky.

Z mně neznámého důvodu se letos nedostavuje brhlík ani strakapoud. Nováčky jsou stehlíci a dnes tu šmejdila sojka. Takových rarit jako jsou brkoslav a dlask se asi těžko dočkám.

I když je program, který se dává na krmítku lepší než mnohé televizní, přesto bych byla ráda, kdybych mohla ven.

Je to tak?

28. ledna 2017 v 6:45 | Katka |  Knížky
Zbygniew Czendlik: POSTEL, HOSPODA, KOSTEL

...lidé, kteří trvají na svých názorech a ze zásady je nemění, milují často více sami sebe než pravdu. Protože pravda znamená hledání. A pokud se ji snažíš najít, ocitneš se občas ve slepé uličce. Pak ti nezbývá než vycouvat. Někdy se musíš vrátit i hodně daleko. Ona totiž ta správná cesta nemusí vždy vést jenom dopředu.

...nejde o to, jak moc věřím, ale jak moc věřit chci. Chtít věřit je víc než věřit.
Stejně je to s láskou. Představ si, že by ti tvůj vyvolený řekl: "Chci tě milovat." Asi by ses lekla, že už tě nemiluje. Ale to jeho chtění je nakonec ze všeho nejdůležitější. Často říkáme "miluji tě", a vůbec nic to neznamená. Milovat nebo věřit je prostě pasivní postoj a hotová věc - stagnace. "Chci tě milovat" však znamená, že jsem aktivní a chci pro naši lásku něco udělat.