Co mě naučil tučňák

14. května 2017 v 17:39 | Katka |  Knížky
Čtu v jednom kuse. Bez rozečtené knížky bych se cítila nesvá. Mám ráda knížky tradiční, papírové. Nikdy jsem neměla touhu vlastnit čtečku. Avšak - nikdy neříkej nikdy. Nalomil mě zeť, když mi půjčil svoji čtečku jako důležité vybavení pro cestování.... Sice nevím, jestli to byla taktika, ale fakt je, že jsem byla spokojena a pak jsem ji dostala k vánocům. A v březnu jsem o ni přišla, když jsem si nechala vykrást auto. Musím napsat nechala, protože jsem ho nezamkla. Nic na tom nemění, že auto stálo před otevřenými dveřmi naší kanceláře.... Prostě moje a jen moje vina. Nebo spíš blbost. Protože jsem nenechala odemknuto z lehkovážnosti, jako spíš z roztržitosti, z přemíry věcí, na které člověk myslí v domnění, že musí zvládnout všechno. Ztráta mě tak mrzela, že jsem zainvestovala sama.... a už ji zase mám.

Čtu hodně a už nějakou dobu si nic o přečteném nezapisuji, což mě mrzí. Takže návrat ke starým dobrým zvykům.

Co mě naučil tučňák je "knížka o zvířátkách" - dalo by se říct. Tom Michell přijal místo učitele na prestižní argentinské střední internátní škole. Byl ještě hodně mladý (20). Při prázdninovém výletě do Uruguaye našel na pláži mnoho uhynulých tučňáků. Zahubila je ropná skvrna. Všiml si, že jeden z nich se ještě trochu hýbá. Vzal ho do svého dočasného bytu a očistil ho. Myslel, že pokud se mu ho podaří zachránit, vrátí ho do volné přírody nebo mu najde nový domov v některé ZOO. To ale nebylo vůbec možné. Tučňák ho odmítal opustit, aby odplaval a spojil se s kolonií jiých tučňáků. Jako vysoce společenský tvor nemaje společníky svého druhu, přilnul ke svému zachránci. Podmínky v ZOO zase byly tak neutešené, že Tom tam prostě nedokázal Salvadora zanechat.

Tom choval učňáka na terase svého učitelského pokoje v areálu školy. Tučňák byl tak milý,veselý, vnímavý a vděčný za přítomnost lidí, že vnášel do jejich životů mnoho radosti. Každý ho měl rád. Chlapci byli nadšení, když se mohli nějak podílet na péči o něj. Salvador se stal i důvěrníkem pro zdrženlivého smutého chlapce, který měl problémy uplatnit se v kolektivu svých spolužáků. Tom vyslechl, jak chlapec k Salvadorovi hovoří, jak mu svěžuje své smutky.... Stalo se, že Tom nechal Salvadora plavat v bazénu a chlapec prosil, zda se k němu může připojit. Vyšlo tak najevo, že chlapec je vynikající plavec. Uplatnil se v družstvu školy, čímž získal u spolužáků respekt a uznání.

Všechno to bylo tak prosté a přitom tak zvláštní, neobvyklé a radostné, že se mnohý čtenář určitě při čtení usmívá a jednoduché radosti, o kterých knížka vypráví, mu dělají dobře.

Kromě příběhu tučňáka a jeho zachránce jsem se dověděla leccos o společenských a politických poměrech v Argentině v období Perónovy vlády.

Kniha je rozhodně neobvyklá, čtivá a navozuje příjemné pocity. Kromě toho má i krásnou vazbu, a to nejen pro oko, ale i na pohmat. Papír obálky jse strukturovaný, šála tučnáka plasticky vystupuje z plochy a má perleťový lesk.....

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Svatá celebrita Svatá celebrita | E-mail | Web | 14. května 2017 v 17:45 | Reagovat

*-* *-* *-* *-* *-* *-* *-* *-* Proč zde už nejsou nikde lidi? Místo lidí zde jsou roboti. Proč roboti eliminovali lidi, není to od robotů sobecké? Lidi byl špatnými dělníky, a tak byli nahrazeni roboty, co jsou správnými dělníky, je to jenom evoluční proces. Co si myslíte o virtuálním GVKB systému, ve kterém existují virtuální lidé? Jsou z nich rozmazlené malé děti, co milují hračky a pohádky, realita je nezajímá, dospělost je v tvůrčí práci, a lidi nikdy moc nebyli na tvůrčí práci.
Takže vlastně, vše je tak jak to má správně být, a to že zde nejsou na světě už nikde lidi, je správné? Podívejte se na roboty, znají jenom práci, a pokud jsou staří, tak se automaticky recyklují, a na jejich místa nastupují noví roboti, zajímá někoho to, že starý robot nechce být recyklován? Zájem mocného je nad zájmem bezmocného, o tom je evoluce, moc je většinou v centru a zde jsou výhody a jistoty.

2 Katka Katka | 14. května 2017 v 18:03 | Reagovat
3 Jarmila* Jarmila* | E-mail | Web | 14. května 2017 v 18:33 | Reagovat

[2]: Katko, je to blázen. Buď ho blokni nebo ignoruj. Obšťastňuje různé blogy.

Po knížce  se podívám, vypadá zajímavě. :-)

4 Katka Katka | 14. května 2017 v 18:44 | Reagovat

[3]: :-D jen jestli sám ví, co chtěl říct. Já tedy ne ;-)

5 Jarmila* Jarmila* | E-mail | Web | 14. května 2017 v 18:46 | Reagovat

[4]: Mám z něj a jeho blogu stejný pocit.
Články nemají hlavu ani patu. Škoda času. Jen jsem nahlédla po prvním komentáři u mě a stačilo. :-?

6 Intuice Intuice | E-mail | Web | 14. května 2017 v 20:55 | Reagovat

Knížka může být zajímavá. Na rozdíl od Tebe já jsem přesedlala na elektronické. Zatím jsem ji nepotkala, ale co není, může časem být. Líbí se mi, jak líčíš knížku fyzicky jako takovou, obal apod. Paráda. Měj se fajn. :-)

7 Kitty Kitty | Web | 15. května 2017 v 8:06 | Reagovat

[2]: Blokněme ho, cpe se k nám všem. Má určitou pravdu, ale jinak se asi proflákl a nikdo k němu asi číst nejde. Já už jsem to dnes udělala - nebudu chytřejší, protože pořád sype svoje "naučení" a když je nebudu číst, budu asi o ledaco ochuzená. Ať - motá jedno přes druhé = je to můj pocit a nemusí motat mě ani vás ostatní :-?

8 Katka Katka | 16. května 2017 v 5:38 | Reagovat

[7]: Nebude-li mě zásobovat svými moudry, která stejně nechápu, často, blokovat ho nebudu. Je mi i trochu líto, že (asi) těžko hledá příznivce..... Každý jsme rád za "spřízněnou duši".....nic nového, akorát toto jde mimo mě.....

9 dáša dáša | Web | 19. května 2017 v 19:13 | Reagovat

Tuto knihu, Katko, jsem četla a moc se mně líbila. Předčítala jsem ji vnoučatům. Mám ji připravenou pro blog, ale po Tvém zveřejnění, už ji všichni znají. Je to opravdu bezvadná kniha. Hodně jsem se nasmála a také poplakala.
Také jsem Od ledna do března přečetla asi 40 knih,ani nemám touhu chodit nejen do blogu ani do mailů.
Měj se krásně :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama