Na skok v Římě - den první

16. května 2017 v 22:12 | Katka |  Cestování
Být v Římě 2,5 dne, to je vzhledem k tomu, co věčné město nabízí, opravdu jen na skok. My jsme se tam s dcerou vypravily 29. 3. v domění, že to je před sezonou, že si Římem budeme procházet a pamětihodnosti obdivovat v klidu. Šlo o v pořadí druhý z výletů na pohodu inspirovaný nějakou společně přečtenou knihou. Předehrou a průpravou tentotrát byly následující tituly: Irena Obermanová - Láska jako Řím, Stefan Ulrich - Čytři roční období: Rok v Římě, Elizabeth Gilbertová - Jíst, meditovat, milovat a ještě se náhodou přidala Katy Yaksha: Jednosměrná jízdenka. A samozřejmě průvodce z nakladatelství Marco Polo. Ze stejného zdroje se nám moc osvědčil průvodce Benátkami.....a já, hlava dubová, jsem ho tentokrát zapomněla doma Nerozhodný
Kuriozní je, že když jsem postupně knihy četla, vycházelo mi, že hotely v Římě jsou strašně drahé, že je tam spousta kapesních zlodějíčků.....zkrátka - že by bylo lepší do Říma nejezdit. Odradit jsme se ale nenechaly.
Nakonec nám ani ten průvodce nechyběl, protože jsme si koupily mapu, jakmile jsme vystoupily z autobusu, který nás přivezl z letiště k centrálnímu nádraží i stanici metra. My stejně nejsme hltačky historických dat, znalkyně stavitelů, malířů, sochařů či vládců..... Nemusíme za každou cenu navštívit všechno. My jsme pozorovatelky, čumilky, ochutnávačky místních specialit. Vstřebáváme atmosféru, vnímáme svoji vzájemnost, sdílíme prožitky, vyprávíme si......a někdy si i lezeme na nervy, což se snažíme nedávat najevo, protože za tím není osobnost té druhé, ale únava nebo nějaký momentální nezdar......

Naše první dojmy nebyly příjemné. Nepříliš čisté a organizačně jaksi zaseknuté metro, rušná ulice plná aut i odpadků....
Vyvážila to ale galantnost staršího muže, který nás v metru vlídným gestem upozornil, že si můžeme sednout, jakmile se uvolnilo místo. Nebyl zdaleka poslední, kdo k nám byl milý a vstřícný. Střídaly se pěkné i horší pohledy a dojmy.... Ale pěkně popořadě.

Drkotaly jsme se s kufříky na kolečkách po obyčejné ulici samý kanálek a obrubník a nezávisle na sobě jsme propadaly mírné depresi......takhle jsme si tedy Řím nepředstavovaly. Na mapě a podle itineráře jsme to neměly daleko k ubytování, skutečnost se nám ale pranic nelíbila.
"Vždyť my máme hlad a ani jsme si ještě nepřipily na zdárný příjezd....." Překvapený
"Jó, to je ono! Proto se nám tu nelíbí."
Zakormidlovaly jsme do prvního přijatelného podniku (bufetu), připily si Prossecem, zajedly to kousky pizzy a mini porcičkami (to abychom toho mohly ochutnat víc) těstovin a svět výrazně zrůžověl.

Zakrátko jsme podél hradeb Vatikánu dorazily na náměstí Sv. Petra. Jako miliony lidí před námi jsme užasly na tou rozlehlostí a krásou. Kdyby....pohled nebyl narušen bariérami, které vymezují, kudy se má vinout fronta lidí, kdyby....mezi sloupy, ve výklencích a koutech nebyly rozprostřeny kartony bezdomovců, kdyby.....stále někdo nenatahoval žebravou ruku a nemumlal své prosby, kdyby.....ulice nebyly střeženy samopalníky a zablokovány vojenskými vozidly......
To bylo další nečekané a ne příjemné překvapení. Ale i na to jsme si časem zvykly. Tak to tu prostě chodí.

Ubytování jsme měly 5 min od Vatikánu a věděly jsme, že přes Piaza San Pietro půjdeme pokaždé, když se vydáme za památkami. Nezdržely jsme se proto déle a hledaly jsme svoji Residenci Roma. Mělo nás trknout, jak asi bude vypadat ubytování kousíček od Vatikánu, které je přesto poměrně levné. Stoupaly jsme klikatou ulicí do kopce stále pomaleji a rezidenci ne a ne najít. Teprve po radě místní ženy jsme ji našly. Tu naši rezidenci. Na první pohled vybydlený panelák, otevřený, ale nikde nikdo, první, koho jsme uviděly, byli chlapáci - vypadali jako turečtí kamioňáci.... Trochu šok, trochu strach, začínalo se stmívat.... Stačil ale jeden telefonát, abychom se dověděly, že recepční tu bude během pěti minut. A byl. A byl milý, květnatě omlouval svoje zdržení.....a ubytoval nás. Do toho, co jsme si mohly představovat pod rezidencí, to mělo hodně daleko, ale - bylo tam čisto a byla tam koupelna a dalo se i zatopit (noci byly chladné). Takže jsme se převlékly, krátce oddechly a vyrazily na první procházku Římem.

V zapadajícím slunci a později za tmy vypadalo Svatopetrské náměstí s bazilikou Sv. Petra ještě impozantněji. Akorát že moje fotky jsou hrozné - málo světla, málo snahy.....Zamračený tak jen dórské sloupy 17 m široké kolonády, která obklopuje kruhové náměstí, na něž se vejde 400.000 lidí. Současnou podobu náměstí navrhl na žádost papeže Alexandra II. architekt Bernini (1655).


pohled na Piazza San Pietro (ilustrační foto z wiki)

Stejně jako Andělský hrad


- původně Hadriánovo mauzoleum vybudované v letech 135 - 139. Pochováni zde jsou mnozí římští císařové včetně Hadriána a Marca Aurelia. Stavba byla několikrát pobořena a přebudována. Sloužila i jako papežská pevnost, rezidence a vězení, nyní je v ní muzeum. Stojí na pravém břehu Tibery a s břehem levým a centrem Říma ho spojuje Andělský (původně Hadriánův) most

andělský most (v pozadí bazilika San Pietro na Piazza San Pietro)

s deseti mramorovými anděly sochaře Berniniho. Most je určen pouze pro pěší. Samozřejmě zde vystupují pouliční umělci. S těmi jsme se setkaly i mnohde jinde a byla jsem překvapena kvalitou jejich produkce. Nejednou jsme si sedly opodál a poslouchaly.....

Den jsme zakončily dobrou večeří v pěkné a příjemné restauraci. Číšník nás zval už když jsme šly na procházku. Stál před podnikem a klaněl se. Tak jsme neodolaly a vstoupily. Měly jsme to i s "živým" klavírem, svíčkami zapálenými pro mami a velkým chválením dceřiny italštiny (umí pár základních vět z učebnice Italsky 15 minut denně - a stačí to. Je to pro ně projev zájmu o jejich zemi. Jsou příjemní, galantní....vymýšlí si rozličné lichotky s velkým šarmem, jen aby uspokojili klienta, aby se klient vrátil.) Taky jsme dostaly velikou chuť na pečený artyčok, který konzumovali u sousedního stolu. My už jsme ale byly po večeři....tak zítra.... Mrkající
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | Web | 16. května 2017 v 22:30 | Reagovat

Famózní. Ty dokážeš překvapovat! Budu se opravdu těšit na další povídání o Římu. Stejně jste odvážné - ale zase jste si užily a zjevně máte co vypravovat. Fandím vám :-)

2 Jitka Jitka | Web | 17. května 2017 v 6:44 | Reagovat

Milá reportáž z města měst. Děkuji za ni. Vždycky jsem si přála navštívit Řím, Athény a Alexandrii. Komunisti byli proti a teď už mě omezuje zdravotní stav. Možná to na mě čeká v příštím životě. ;-)

3 VendyW VendyW | E-mail | Web | 17. května 2017 v 7:50 | Reagovat

Jak čtu Bernini a jeho andělé, tak mi hned naskočí Dan Brown a jeho Andělé a démoni.... hele, to je taky kniha která se pro poznávání Říma a Vatikánu hodí ;-)  :-D

4 Jarka Jarka | Web | 17. května 2017 v 9:32 | Reagovat

Ten nepořádek a ošuntělost by mě asi dost odradily, ale jak čtu, tak lidé jsou vstřícní a milí, tak se snad výlet bude vyvíjet k vaší spokojenosti. :-)

5 Katka Katka | 17. května 2017 v 11:29 | Reagovat

[1]: Já moc odvážná nejsem. Já jsem přívažek své šikovné dcery :-) Pomalu se sice otrkávám, ale využiju to (?)....leda až tak v příštím životě - jak píše Jitka.

[2]: Jj, je hodně činností, které bych ráda, ale taky si je už musím nechat do příštího života ;-)

[3]: No vidíš - ten tip jsem měla dostat dřív..... :-)

[4]: Ono, Jarko, jiné je, když o tom víš - tak do toho nemáš chuť, ale pak když jsi přímo "v tom" - nějak se zařídit musíš.....a dobře, že převážily ty hezké dojmy.

6 Intuice Intuice | E-mail | Web | 17. května 2017 v 21:15 | Reagovat

To se mi líbí, něco přečíst. sebrat se a jet. A zkoumat. Co přijde do cesty. Jsem v tomto za tebou hodně daleko, ale taky se posunuji. Pomalinku, ale přece. :-)

7 beauty-related beauty-related | 18. května 2017 v 15:27 | Reagovat

krásný fotky, hned bych si taky vyjela :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama